Logo Skrypty: Oranžově vyplněný a černě ohraničený kruh, v jehož horní části je černě nakreslen obrys knihy a v dolní čási nápis Skrypta, ve kterém je ypsilon nahrazeno symbolem jenu. Skrypta
vysokoškolský roverský kmen
Znak Junáka: V pozadí je modrý rojlístek, na němž dominuje oranžová lilie, která je uprostřed překryta bílým polem v němž je černá chodská hlava psa.

Academic Level v Bořivojově

21.10.2008 00:00

Na Olšanském náměstí, označeni dvěmi poblíž stojícími hasičskými auty se zuřivě blikajícími sirénami, jsme se srazili, a vydali se směrem do klubovny. Nevím, kdo ze seniorů (nebo dokonce z Q5? ) zařídil takový uvítací výbor, včetně blikajících majáčků, ale muselo to vyjít pěkně draho. Podle zdroje blízkého redakci poslední hasičské auto od místa srazu odjelo několik minut po odchodu Skrypty.

Po cestě došlo na dvě aktivitky, které nás trošku rozhýbaly. Šlo o hry na dobré vlastnosti a starosti.
V té první každý nafasoval 4 kolíčky představující jeho dobré vlastnosti, které si umístil na viditelné místo, přišpendlil na oděv, vlasy, brýle či dokonce holou, volně visící, kůži.

   

Úkolem bylo ve vymezeném časoprostoru ukořistit co nejvíce kolíčků soupeřů, které ovšem bylo nutno ihned si připnout na oděv k vystavení a tím umožnit jejich opětovné ukořistění ostatním. Při druhé hře jsme na začátku měli kolíčky pouze dva, značící starosti, a šlo o to se jich jak jinak než zbavit přišpendlením na jakoukoliv součást spoluhráčů ze Skrypty. Soutěžně nejúspěšnější Skrypťani dosahovali průměrně 5-6 kolíčků, potažmo tedy dobrých vlastností. O soutěžně nejneúspěšnějších raději pomlčíme. Budou mít ještě spoustu možností se něco dobrého přiučit. Možná ale zase neměli tak špinavé boty.

Naše aktivitky vzbudily dokonce i zájem místních kluků, kteří se chtěli přidat a hrát si s námi.

Po přesunu do klubovny, jsme odevzdali ke zpracování všechny dobroty, které jsme přinesli ke konzumaci, a následovala diashow s doprovodným výkladem o cestě po Gruzii, kterou v létě 2008 podnikli Rozum s Liborem. Fotky byly úžasné a velmi kontrastní s pohledem, který nám prezentovaly z válečné Gruzie naše milá média... Rozumovy cestovatelské příhody nejedenkrát vyvolali vlnu smíchu celého promítacího sálu. Historkou z natáčení o půlhodinovém fotografování dvou polokrav, spíš telat, a po zodpovězení všech otázek, byla diaprojekce ukončena mohutným aplausem (v hledišti se dle F.X. vyskytovalo několik zaplacených členů klaky, kteří dav k závěrečnému potlesku vyburcovali).

Poté přišel jeden z nejzábavnějších bodů večera. (Všimněte si, že nespecifikuji pro koho že měl být zábavný.)
Dle Iáčka bundy prý nepotřebujeme, je to jen na chvíli, a tak se odebíráme ven před klubovnu na ulici. Ajva a další senioři nás brutálně nahnali těsně k sobě do hloučku, s tím, že se teď podíváme do mikrosvěta. A má se z nás stát jeden organismus. Měnivá améba. Tuším, že polovině účastníků to přišlo vhod (i mně to přišlo vhod), neboť bylo už krapet chladněji. Poté amébu obvázali lanem a odvedli na start, při čemž jsme si vyzkoušeli, jak améba chodí. Po zahajovacím výstřelu jako jediný účastník améba absolvovala připravenou amébí dráhu. Améba musela měnit svůj tvar, protáhnout se mezi těsně vedle sebe zaparkovanými auty, kolem ostnatého keře a dráha končila pod schody, kde to strašně smrdělo.

 

Pro urychlení zpětné cesty do klubovny byla vyhlášena soutěž na spermie. Všichni jsme spermie a kdo se do klubovny dostane jako první, oplodní vajíčko a vyhraje. Bylo ale třeba mít bičík, nebo jej aslespoň rukou simulovat. Jako první se tam domrskal Kobliha, nikdo ale neví, jestli se mu podařilo vejce opravdu oplodnit. Mě se jen podařilo málem přizabít Suku, při zběsilém boji o otevření dveří jsem ji nejprve zmasakroval ruce, a poté práskl dveřmi do hlavy, za což se jí tímto omlouvám.

Pokud si dobře pamatuji, přišlo nyní na řadu občerstvení a konverzace na volné téma. Dobroty vzhledem k vyhlášenené soutěži o origialitu, byly opravdu výborné a byly mezi nimi i opravdové skvosty, téměř umělecká díla: hamburgery z piškotů, vánočka(domácí?), buchta, bábovka, různé furtžerky, čokolády, až se mi sliny nad klávesnicí sbíhají. K tomu se z jednoho zesilovače značky Peavy linula doprovodná hudba, a všem bylo moc moc fajn.

      

Schůzka se ovšem měla vést na Academic Levelu, tedy dalším bodem programu, který zabral poměrně dost času, bylo prodiskutování a navržení kostry pro pravé skryptí AKCE, která by měla především zajistit, aby AKCE po všech stránkách dobře šlapaly. Vše pečlivě zapsal přímo do notebooku Kobliha.

A pravým zlatým hřebem večera bylo Evžino tajemnství a bombastické překvapení, které sama designovala, navrhla, uválela, upekla, ozdobila, popsala, vytiskla, vystříhala, zapíchala a na schůzku v krabici přinesla. Vynikající, ale opravdu delikátní medovník s portréty členů Skrypty! Evžo, děkujeme!

Konzumací započal volný průběh událostí, trochu se hrálo, zpívalo, povídalo i tleskalo, postupně lidé odpadali a odpadali, až zůstalo jen nejposlednější jádro, které se kolem jedné hodiny ranní také rozloučilo.

A veselá příhoda z natáčení? Když jsme se jako améba promenádovali pod okny Žižkovských domů a tropili trochu povyku pro nic, říkám: "Určitě se tu na nás nidko nedívá."
Mrkl jsem nahoru a zahlédl tři lidi na balkóně, tak jsme jim zamávali a pozdravili je "Ahóóój!", a já si jenom říkal...
"Cirkus cirkus.. "
No jo, ale když já mám cirkus tak strašně rád.

Tom

Fotografie z akce

 

 

 

2014 © Jan Šebetovský