Logo Skrypty: Oranžově vyplněný a černě ohraničený kruh, v jehož horní části je černě nakreslen obrys knihy a v dolní čási nápis Skrypta, ve kterém je ypsilon nahrazeno symbolem jenu. Skrypta
vysokoškolský roverský kmen
Znak Junáka: V pozadí je modrý rojlístek, na němž dominuje oranžová lilie, která je uprostřed překryta bílým polem v němž je černá chodská hlava psa.

Celoskryptí víkendovka výprava na Sněžku

08.04.2016 13:50

DEN PRVNÍ

 

Tentokrát jsme odjížděli autobusem z Černého Mostu. Byl pátek 17:00. Jelo nás více, než by bylo mé paměti milé a to jsme zatím na nástupišti nebyli všichni. Někteří jeli auty, takže reálně hrozilo, že v cíli potkám další lidi, u nichž můj mozek odmítne zapamatování jejich jmen. Optimisticky si říkám: „Mám na to celý víkend.“ Nicméně realista ve mně: „Po těch zkušenostech jsi opravdu stále tak naivní?“

A důvod proč je na této akci tolik nových tváří? Jedním slovem? Kapytola. Více slovy? Tato víkendovka je společná a tentokrát s velmi bohatou účastí Yndexanů i Kapytolanů nikoliv jako posledně na Jamboree.

Autobus vezoucí nás do vzdálených končin nebyl patrně nejnovější. V jeho zadní části měl trochu uvolněný vrchní úložný prostor, protože bez přestání vrzal. Celé tři hody. Bára (Yndex) projevila snahu o eliminaci tohoto rušivého zvuku, za což jsem jí vděčný, nicméně vzhledem k namáhavosti takového konání nám nakonec nezbylo nic jiného, než si na něj tak nějak zvyknout. Mít kvalitní zařízení, pořídil bych zvukový záznam a udělal z něj pro Vás tří hodinovou smyčku. Ideálně k poslouchání při čtení tohoto pamětního zápisu.

Po příjezdu nás od zastávky do chaty dělil nekompromisně dlouhý a ještě k tomu nemilosrdně vysoký kopec. Ač jsem měl na počátku i v průběhu při jeho zdolávání pochyby, nakonec se mi podařilo s ostatními dojít až k chatě. Než jsme vyložili jídlo, dostali klíče a trochu vybalili, hodiny ukazovaly 21:15.

Ačkoliv na víkendovku nebyl připravený program, večer nám byla představena poznávací hra od Kačky a Káji (Yndex). Spočívala v napsání jedné otázky každým z nás a následně na ně měl každý odpovědět. Ale protože to bylo celkem 32 dotazů, doznala hra organizačních změn a jejich množství bylo upraveno na 10, které jsme další den odhlasovali.

Při večeři mě Terka (Kapytola) zasvětila do famózní klikovací hry, kterou hrají v Kapytole. Hned jsem ji naprosto nadšeně propadl a do začátku dostal naráz 40 kliků :D. Prevíti. Ale vynahradil jsem si to právě na Terce a pak Martinovi T. (Kapytola). Nebyl totiž u mého zapojení do hry. Takže jsem ho zákeřně našel a nic netušícímu nakázal udělat deset. Fantastický pocit! Pak jsme tradičně zpívali, s netradičním hudebním doprovodem. Mimo kytar, které jsou na takovýchto akcích samozřejmostí, byly k vidění a dokonce i k slyšení dvoje housle a harmonika.

Jen co odbyla půlnoc, opět se spustila další etapa kliků. Nový den totiž nuluje naplněné limity, které jsou 50 namáhavých cviků na jednoho člověka. Veteráni znalí pravidel do těch nejmenších podrobností, patrně přesně tento okamžik velmi bedlivě vyhlížejí v očekávání, že takový neznalý pravidel jako já, dostanou další šílenou várku kliků. Ale myslím, že mě velmi podcenili. Učím se rychle a karta se pak obrátila, jak se později dočtete :).

 

DEN DRUHÝ
 

Ráno jsme se od Jmelího (Yndex) dozvěděli míru smrtelné dávky cukru. Prý 1,5 kila. Sůl by nás údajně zabila při snězení třech polévkových lžic. A prosím vás, nikdy nejezte celá játra ledního medvěda, zabil by vás vitamín A.

Výlet na Sněžku byl každou minutou blíže, Kačka s Kájou (Yndex), Profesor, Průša a Čiperka (Kapytola) nám jako malým dětem připravili namazané chleby ke svačině. No nejsou skvělý? Jsou :).

Aladin predikuje celodenní sněžení a kolem dvou stupňů nad nulou. Jak předpověď slibovala, celou cestu se z nás počasí pokoušelo udělat sněhuláky. Někteří se chránili pláštěnkami, jiní kapucemi a Pára (Yndex [já]) deštníkem. Byl jsem jediný s tímto technologicky pokročilým zařízením a věřím, že i jako jediný mám jako doplněk ke spacáku polštář.

Cesta ke Sněžce byla poměrně klidná, o to náročnější byl samotný výstup. Prudký vítr nám vháněl ledové vločky do tváří. Důsledkem byl snížený cestovní komfort a nepříjemná ustavičná štiplavá bolest. Tehdy jsem měl deštník stažen. Povětrnost podmínky praktický cestovní doplněk lehce zneužitečnili. Až ve dvou třetinách Sněžky jsem si vzpomněl, že má moje softshell bunda v zapínací kapse na límci kapuci. Nebylo to tím, že bych byl totální… Ale za celý život jsem ji použil pouze jednou a to ještě před mnoha lety. Alespoň po zbytek cesty jsem byl částečně chráněn před vánicí.

To, že na vrcholku neuvidíme sluníčko s modravou oblohou, jistě nepřekvapilo ani ty nejzarytější optimisty. Sněhová vánice před zraky turistů zakrývala i několik metrů vzdálené objekty.

Po občerstvení jsme se rozdělili na dvě skupiny. Někteří šli rovnou zpět do srubu, ostatní si prodloužili výpravu a vydali se podívat na nějaké vodopády. My znalý svých možností se kratší cestou zpět zastavili v nedaleké hospodě. Jak jsem zalitoval, že jsem se nechal strhnout většinou a teplý nápoj zaměnil za místní krakonošské pivo. Pravda, určitou roli v tom sehrála má zvědavost, poněvadž jsem ho chtěl vyzkoušet. Snad niko neurazím, když napíšu, že bylo fakt hnusný, ale aspoň tam měli teplo.

Před večeří mě pozvali na hromadné masírování zad. Když jsem dorazil do vedlejší místnosti, ujistili mě, že hledali někoho opačného pohlaví. Nicméně si určitě dělali jen legraci, takže jsem se nevtíravě vtlačil do nepravidelného kruhu masérů a masérek. Byla to zajímavá zkušenost. Seděli jsme namačkaní na sobě a masírovali toho nebo tu před sebou a byli masírováni tou nebo tím za sebou.

Za nedlouho naše intimní společenství bylo vyrušeno informací o nachystané večeři. Za ideálních podmínek bychom se ke stolování přidali později, naneštěstí reálně hrozilo, že by pak nemuselo nic zbýt a masírování ač velmi příjemné, žaludek nenaplní.

Byla podávaná zeleninová směs složená z mrkve se smaženou cibulkou a přílohu tvořila opět zelenina v podobě bramborová kaše. I přes absenci čehokoliv alespoň vzdáleně připomínajícího maso, to bylo dobré a děkuji všem zúčastněným kuchařům a kuchařkám. Později jsem se dozvěděl, že za chybějící masité produkty ve všech jídlech nemohou místní vegetariáni, ale Frodo (Kapytola), který zapomněl do nákupního košíku přidat suroviny, které by měli při nejmenším stopové množství vepřového, hovězího nebo alespoň toho kuřecího.

Večer jsme hádali lidi, kteří anonymně zodpověděli 10 připravených otázek. Některé bylo možné poznat hned a jiné ani na mnoho pokusů. Svou roli v tom sehrálo sloučení Yndexu a Kapytoly. Vzájemně jsme se stále ještě příliš dobře neznali.

Pro zajímavost těmi desíti odhlasovanými otázkami byly (dovolil jsem si vybrat několik zajímavých odpovědí):

 

1.       Mohou slepí lidé vidět ve snu?

·         To záleží na tom, zda se nevidomí již narodili, nebo přišli o zrak během svého života.

2.       V kolika letech jsi přečetl/a Harryho Pottera?

·         Jaký díl?

3.       Jsi svobodný/á, nebo zadaný/á?

·         Jsem svobodný i zadaný.

4.       Jaký je tvůj nejoblíbenější alkohol?

·         Ten, co je zadarmo.

5.       Jaký je tvůj jakýkoliv oblíbený nástroj?

·         Lžíce.

6.       Loupeš banán od stopky nebo od bubáka?

·         Je mi to jedno.

7.       Co tě za poslední týden nejvíce potěšilo?

·         Sex.

8.       Jaké divadelní představení jsi na posledy viděl?

·         Bylo tam něco s kozou a všichni se tomu smáli, ale už si ten název nepamatuju.

9.       Kolik dětí chceš mít?

·         18

10.   Usměješ se někdy sám/a na sebe, když se podíváš do zrcadla?

·         Ano, když mi stojí vlasy.

 

Poslední část večerního programu tvořila tradiční Krambambule s rekordní účastí třiceti dvou lidí. Po dopití speciálního nápoje v alkoholické i nealkoholické verzi následoval volný program. Ten spočíval hlavně ve zpívání, rozdávání kliků a ve sdílené masáži. Někteří se natáhli na gauče a spali. Nejlepší zážitek byl pro mě z volnočasových aktivit, když jsem Martinovi T. (Kapytola) dal deset hned po té, co se probudil. Několik minut se vzpamatovával, než se do úkolu nadšeně pustil. Podařilo se mu totiž usnout nepohodlně vsedě na zemi, když měl masírovat Tes (Kapytola). Tak to měl za své ulívání :). Ve vedlejší místnosti jsem našel další nic netušící hráče mé zákeřnosti a rozdal jsem jim na dobrou noc další kliky. Skvělý pocit takhle těsně před zabalením se do spacáku. Na usínání lepší, než počítání oveček. Zbožňuji tuhle hru. I když mám po víkendu nezanedbatelně namožené svaly. Nejenže mě taky nikdo nešetřil, ale několikrát jsem si naběhl a nařídil kliky někomu, kdo jich měl za den už padesát a to si pak musí zaposilovat zadavatel.

Abych ale nevypadal jako ta největší… štědrost sama, dal jsem večer deset i Kleky (Kapytola), postěžovala si, že jí bolí ruka. To se mnou docela zacloumalo a měl jsem výčitky svědomí, protože jsem věděl, že na ní měla obvaz. Ale na mou obhajobu říkali, že omlouvá jen těhotenství (takže chlapi jsou fakt v dost těžké nevýhodě). Když tu dva nemilosrdní Kapytolané jak zaslechli postěžování, Kleky přidali dalších 20. Fakt jsem nemohl :D Promiň Kleky. Když tahle hra je fakt neskutečně vtipná.


DEN DTŘETÍ
 

Ráno jsem se vyhrabal z postele v 10:00. Cože?! Ono je už deset? Proč mě stejně jako včera nikdo nevzbudil? Hned po ránu zažít takový pocit zoufalství a beznaděje, který ještě více umocnilo spatření lidí vyrážející na výlet, jen co jsem vylezl rozespalý z pokoje. Co se to děje? Chystám se na snídani a ostatní jdou už ven? Ach jo. Aby to nebylo málo, tak mi jako zůstávajícímu připadla spoluúčast při připravování oběda. To my v zásadě nevadilo, aspoň taky přiložím ruku k dílu. Nicméně v kontrastu s vycházkou? Paráda :) Každopádně jsem odcházející stačil srdečně vyprovodit se slovy: „Doufám, že jdete někam, kde bude hnusně, aby mi to nebylo líto.“

Po obědě a návratu výletníků jsme se pustili do úklidu. Jen tak mimochodem, těstoviny byly skvělé. Což je vlastně tak nějak i moje zásluha. Sýr na posypání se rozhodně sám nenastrouhal. Zametali jsme, vytírali, luxovali, myli nádobí, utírali nádobí, dojídali zbývající jídlo, vyklidili popel z krbu, umyli záchody, vynesli odpadky, dali židle na stoly... Právě jste přečetli nejnudnější větu ze zápisu. Jste skvělý, že jste to zvládli :). Při rozdělování zbytků neupotřebeného jídla a věcí se mi podařilo ukořistit houbičky na nádobí a několik sušenek. Cítím se jako absolutní vítěz.

Jako první vyrazili domů autaři, aby v chatě nepřekáželi busařům. Proběhlo obrovské emotivní loučení. Všem se po mně jistě bude hodně stýskat, především Martě a Terce (Kapytola). Nemohli si pomoci a museli mě prostě obejmout dvakrát. Také si myslím, že jednou je jednoduše málo. A Zdeňkovi (Kapytola) taky. Není nad chlapské objetí. Já jel jako několik dalších autobusem.  Při odchodu se s námi rozloučil Gregy s Tymi (Yndex), kteří zajistili dovezení a odvezení klíčů od srubu.

Nikdo z nás již nečekal, že by se ještě něco mohlo přihodit. A i přes to se tak stalo. Při odchodu nám přebýval jeden batoh. Vylučovací metodou jsme zjistili, že zcela neplánovaně chybí Jmelí (Yndex). No co, byl to jen batoh a za nedlouho jel autobus. Nechali jsme ho v chatě a vyrazili na zastávku. Jmelí si jistě už nějak poradí.

Ale no tak. Co si to o nás myslíš? Samozřejmě, že jsme dali dohromady složitý záložní plán, který zahrnoval všechny možné proměnné a pak vyrazili na zastávku bez Jmelího i jeho batohu. Tymi s Gregym (Yndex) přislíbili, že batoh odvezou autem. O Jmelím nic neříkali, asi už neměli místo. Nezbylo nám nic jiného, než se spolehnout na jeho zdatnost a že nás v čas dostihne. Přirozeně jsme se chybějícího člena nejprve snažili kontaktovat pomocí zdejších mobilních sítí. A však neúspěšně. Nicméně to by tak bylo, aby nebylo dobrého konce. Jmelí nás dostihl a ještě před tím stačil poslat ujišťující sms, že je vše v pořádku.

Závěrem. Na víkendovce byli i tokoví lidé, které jsem svým věkem převýšil více jak o polovinu. Ale protože jsem beztak zatím nepotkal člověka, který by to do mě řekl, tak je mi to úplně jedno. A i kdybyste mi to tipli na první pokus, stále by mi to byla putná, protože jste báječní a ve Vašem kolektivu se cítím skvěle. Děkuji všem za další hezkými vzpomínkami nabytý víkend.

 

DODATEK
 

Otázka o usmívání se do zrcadla byla ode mne. Je skvělé, že tolik lidí odpovědělo ano. Proč se na sebe usmívám já? Důvody jsou různé. Vypadám dobře. Líbí se mi můj úsměv a hlavně, jsem prostě skvělý. V zásadě není důležité, zda si to vše myslím jen já, nebo i ostatní. Jde o to, jak člověk vnímá sám sebe. Tedy, zda uznává svou hodnotu či nikoliv. Ten, kdo má sám sebe rád, váží si toho kým je atd. Pak se i lépe cítí a jedním z projevů může být jeho úsměv určený pouze jemu samotnému. Nejlépe Vám to přiblížím na situaci, kdy se Vám něco povede a máte z toho radost. Tímto momentem oceňujete a odměňujete právě sami sebe.

Ne vždy je snadné přijmout sám sebe za toho, kým jsme. Vždy bude něco, co by mohlo být lepší. Já třeba hrozně dlouho neměl rád svůj úsměv. Ale po tom, co jsem si uvědomil, že je vlastně fajn, už na většině fotek nevypadám jako naprostý blbec. Právě i tohle může hodně ovlivnit, jak se při focení člověk tváří, když o sobě pochybuje, anebo když se má rád takový, jaký je.

 

POZNÁMKA POD ČAROU                                                                                                                                        

Bylo nás 32. Takže nebudu každého jednotlivě jmenovat. Cena za víkendovku se vším všudy 825,-

A místo kde jsme byli ubytovaní? Bylo zařízené elektrikou, tekoucí vodou a několika záchody. Na Skrypťany dle mého názoru nezvykle vysoký standard. Aby toho nebylo málo, spali jsme pohodlně na postelích. Byla tam i sprcha, dokonce i pingpongový stůl. Pravda pálky dalece přesluhovali svou životnost, ale dokud se od nich míček odráží, tak je to ok.

 

Připravil a napsal Pára :)

2014 © Jan Šebetovský