Logo Skrypty: Oranžově vyplněný a černě ohraničený kruh, v jehož horní části je černě nakreslen obrys knihy a v dolní čási nápis Skrypta, ve kterém je ypsilon nahrazeno symbolem jenu. Skrypta
vysokoškolský roverský kmen
Znak Junáka: V pozadí je modrý rojlístek, na němž dominuje oranžová lilie, která je uprostřed překryta bílým polem v němž je černá chodská hlava psa.

Druhá schůzka středeční 20/10/10

20.10.2010 16:01

Moje první Skryptoschůzka


Sraz je v 18:30 u NTK na Dejvicích, vzhledem k tomu, že jsem tu brzo a venku prší, zcela srabsky zalézám dovnitř do knihovny. Zde sedí několik podezřelých mladíků. Že by Skrypťani? Ovšem proto, že je ještě brzo, nechce se mi jí pokládat vlezlé otázky, radši si počkám a o půl vyjdu ven na déšť, kde stojí kolečko lidí.

„Ahoj, vy jste Skrypta?“

„Jo,jo.

Skvělé, jsem ráda, že jsem je identifikovala správně a vmezeřuji se do kroužku. Ještě chvíli čekáme na případné opozdilce, kterých pár je. Někteří jsou tu taky noví, ale převážná většina vypadá, že už se nějaký ten čas zná.

Po uplynutí akademické čtvrthodinky se pouštíme do seznamovačky. Suku nám všem nalepila kus papírové pásky, na který nám ostatní můžou za odpověď na otázku napsat písmenko. A ideální je, aby to písmenko bylo v obsahu našeho jména (přezdívky) a v nejideálnějším případě, aby ty písmenka byly i ve správným pořadí. U někoho se zadaří a někdo má zaděláno na novou přezdívku. (I když si nejsem jistá, že by se někdo chtěl představovat jako 9ti místný kód písmen a čísel.)

Zima je psychická a déšť neexistuje, z nebe pouze padají litry vody a v tom, aby se rozlévali po zemi jim bohužel bráníme my, což má ve finále za následek to, že z venkovní hry se udělá hra vnitřní. Tedy hned potom, co jí posbíráme mezi stromy a najdeme klubovnu. Rozprcháváme se po parku, hledáme papíry, které nesmíme otevírat a vedeme rychlostní souboj s ostatními, takže ve finále můžeme říct, že ano, tuto hru jsme hráli i venku, byť jinak, než bylo původně v plánu.

Jsme v klubovně. Jednou zkratkou: WOW.

Odkládáme boty k botníku a mokré svršky na věšák, odevzdáváme Suku její papírky a usedáme do jedné ze spodních místností, zatímco ona pobíhá po prostorech Zelené a chystá nám nějaké to akční vyžití. Když má hotovo, je řada na nás. Nejdříve se dělíme na 5 skupin, ideálně podle studijního zaměření. Tím pádem tu máme skupinu MatFyz, Ekonomka, Technika, Biologie a Humanisti (bylo to tak, že jo?) a protože je nás, techniků moc, někteří přehodnocují své zaměření a stěhují se k MatFyzákům, případně ekonomům.

A co nás čeká a nemine? Cesta pohádkovým lesem na jejímž konci bude poklad. Vydáváme se na cestu plnou různých záludností. Jako první narazíme na jeskyni, kde pravděpodobně spí medvědi, od které radši odejdeme. Při brodění řeky nás topí vodníci, u studánky se napijeme otrávené vody, perník z chaloupky taky nebyl z nejčerstvějších, takže permanentně ležíme někde pod stromem v bezvědomí. U chaloupky na kuří nožce si dopřejeme tu trochu dobrodružství a vyšplháme nahoru. Odletět na koštěti už si ovšem odpustíme. (A jak jsme se později dozvěděli, dobře jsme udělali.) Poklad ovšem stále nikde a kolem nás běhají jiní s výkřiky: „Ježibabo!“ případně poslepu slézají schody. Tak kde děláme chybu?

„Oni s kreslí mapu!“

„My to zvládnem i bez mapy!“

A opravdu, konečně nacházíme ten pravý strom a jako druzí se můžeme radovat z pokladu. Ovoce, sušenek a křupek.

A kolem stále pobíhá ten zbytek a ne a ne najít cíl.

Naše technická skupina si posedá, kde se dá a pouštíme se do lehkého filosofování nad tím, kam to naše školství spěje a kam spějeme my.

Konečně jsme všichni v cíli. Hurááá.

Nastává čas na rozum. Tedy na Rozuma, který nám promítá fotky z loňska, ať víme, na co se můžeme těšit. Ale protože těšit se je jedna věc a připravit program druhá, Suku si vyžádá pozornost k rozvrhu schůzek. A každý si hezky rozmyslí, co by mohl připravit a příště se bude hlasovat, co je nejlepší a tedy se uskuteční.

No a když už sedíme, vezmeme si papíry a tužky a snažíme se davově myslet, což probíhá tím stylem, že se na otázku snažíte odpovědět jako většina. Naivně jsem zde věřila, že pro bandu skautů je jediná jasná květina lilie a barva zelená, vzhledem k tomu, jak se jmenuje místo, kde sedíme. Finální skóre není nejhorší, na druhou stranu, já nikdy nebyla davový člověk, takže se mám alespoň, co učit.

A protože okolnosti se spikly proti mě (bydliště na druhý straně města, pozdní hodina a ranní vstávání), zvedám kotvy a odjíždím domů, tím pádem nemám ponětí, co se dělo dál...


Žvejka

2014 © Jan Šebetovský