Logo Skrypty: Oranžově vyplněný a černě ohraničený kruh, v jehož horní části je černě nakreslen obrys knihy a v dolní čási nápis Skrypta, ve kterém je ypsilon nahrazeno symbolem jenu. Skrypta
vysokoškolský roverský kmen
Znak Junáka: V pozadí je modrý rojlístek, na němž dominuje oranžová lilie, která je uprostřed překryta bílým polem v němž je černá chodská hlava psa.

Druhá schůzka úterý 19/10/10

19.10.2010 14:50

Dany:

„ Jaj, schůzka od půl sedmý a je třičtvrtě na sedm a teprve jedu po schodech v Dejvický, vo co

jsem zasejc přišel, že jdu pozdě?“ Tak si dám rychlovku ve štrádování a dojdu před technickou

knihovnu a tam dva hloučky lidí. Jeden jakýs menší a daleko, zkusím ten větší a bližší. „ Hele,

Neználek. Zdar brachu a Terezka“ ... a mnoho dalších, než je obejít asi bych ukončil a zkazil , co

tam bylo za hříčku. Prvotní veselá hříčka na seznámení, ke které jsem došel bezmála poslední a tak

místo, abych se poznal s nováčky a postupně se na mojí lepenku doplňovala písmena mého jména,

tak skončím jako bezejmenný. Ještě, než jsem se začal ptát, starých i nových známých, hnedle

jsem potkal Oslíka, jak na setkání po mnoha létech a tak hříčka skončila, aniž by se mi doplnilo

jméno, jaká škoda. Nakonec jsme si vlezli do kroužku, kde jsme se představovali, jako Terazka

se sluníčkem, Katka se stromečkem a někteří měli i mráček, napamatuji si kdo. Jen vím, že jsem

se představil jako „ Bezejmenný“ , ke štěstí i smůle se toto přízvisko u mě nechytlo, tak zůstávám
Danym.

Jak skončilo představování, spustila Jitka, že má pro nás úkol, že cesta do Zelené je dlouhá a

strastiplná, mnoha překážek a úskoků. Na cestách můžeme poznat mnohé, ale jak vytvořit skupinu?

Nejlépe, aby každý byl z jiné fakulty (práce), nejlépe vyrovnaný počet kluků i holek, minimálně i

maximálně jeden neskaut, někdo kdo zná cestu do Zelené. Najednou byla skupinka pohromadě,

vedená - nevedená nakonec všemi. Hnedle se mě chytla Oslík, přišel Šeby (ani jsem nevěděl, že je

takový vtipálek), Terezka a nakonec Libor. Jen jsem odešli od knihovny a došli k parku, tak začalo
martirium se hledáním, té správné cesty do Zelené, za teplem a Suku, ale, velké ALE. Cesta se

klikatila zkrze park, kde to připomínalo Gamebooky, než nás však napadlo použít papír a psát si
cestu, tak jsme už hodinu bloudili, jak klacky pod splavem.

Cestička k Zelené začínala symbolicky číslem 1 a z toho v pravo, vlevo, rovně na další číslo

a další číslo, někdy zpátky k 1 někdy k 8 → 10 nebo 30 → 16. Netušil jsem, že ten park je tak velký,

čísla náhodně rozházená a začalo bloudění v noci, v temnu s partou „ magorů“ , nejdříve se chodilo

podél řeky, až jsme došli do jeskyně, kde jsme všici narazili do skály a ztratili vědomí a šli na 8,

tam jsme došli několikrát. Měli jsme zaplejtačku s babkou v perníkové chaloupce, která nás dostat

do pece, ale takticky jsme po ní hodili perník a skončili na 1. Tak znova, odzačátku. Začali jsme si

psát čísla, jen na kvartály podle parku, což bylo urychlující, ale nebyly pozice. Kam jsme se dostali,

tam jsme pak procházeli i několikrát, motali se, klátili, tancovali polku, naštěstí jako dvojice, kde

jsem se chytl jako lichej, ale najít číslo, tak se málem kolegové utancovali, hlavně Oslík s Liborem

to vzali velice vážně. Cesta se lámala, víly nás poslaly též do neznáma, Baba Jaga ve své chaloupce,

nám řekla, že máme heldat pod nejvyšším stromem. Skončili jsme u diskuze, proč mají trpaslíci

červené trenky, to vyvrcholilo, že trpaslíci nepoznají trpaslice, tak je to systém pokus – omyl, což

jako řešení bylo velice dostačující a kvalitní. Po velkém motání a několika závanech k číslu 16 ,

skoro to byl mezník, se rozhodlo, že tu cestu si raději i nakreslíme a budeme psát. Aridna dala

klubko Theseovi, tak jme měli mapku, odkud kam jít, pak to blyo snazší, až se došlo k číslu 21. Což

byl jeden z vrcholných bodů, který značil konec. Možnosti na 23, 24 nebo 18 a u nás stojící Jitka se

slovy, že víme kam máme jít, pokud jsme četli popisky. Upřímně jsme četli jen čísla, tak to bylo

šumák a šli na 18, z čehož málem Jitka vypěnila. Naštěstí tam byla odbočka 23 – konec nebo 24. jít
cestou ven z lesa a defakto jít znova. Načež se ozvala Oslík, tak is to nakreslíme znova, naštěstí
tento návrh neprošel, abychom to šli znova, jak trubky. Došli k 23, kde byla mapka k Zelené. Je
velice překvapivé, že číslo 23 bylo hned vedle 1 položené.

V Zelené jsme byli s jasným předstihem naprosto první a neohrožení. Suku byla ráda, že

někdo, alespoň někdo došel, nakonec jsme nebyli jediní, kdo našel cestu tím začarovaný lesem do
Zelené.

Program v Zelené byl velice konstruktivní, Rozum pouštěl svoje fotky za poslední dva roky,

které ukazovali vývoj ve Skryptě a dávno utříděně vzpomínky na mnoho veselých akcí a chvilek.

Kulturní vsuvku s Paroubkem, abychom nespali, přidal Rozum na rozveselení, povedlo se. Suku si

vzala slovo s plánováním schůzek, které si ukážeme a předvedeme v tomto roce. Ke vší škodě jsem

musel odejít a cestou zpět jsem si notoval úryvek z písňě Severní jízda:

Oslík:

Díky Danyho rychlosti v psaní kroniky a též díky jeho brzkému odchodu na mě zbyla milá

povinnost seznámit vás s tím, co se dělo dále. Aneb: „ Ne, ještě nekončíme!“ a „ To nejlepší nás

teprve čeká.“

V tuto chvíli nás zbývá právě dvacet. A světe div se, výjimečně i více holek než kluků. A

přichází další hra plná legrace. Nejprve si dámy vylosují papírek s písmenem a pánové papírek s

číslem. Obě pohlaví si to, co mají na papírku zapamatují a papírek vrátí, aby si posléze mohli kluci

vylosovat papírek s písmenem a holky papírek s číslem. Pro účely naší hry jsme ze Jíťi vytvořili
chlapce.

Pak se rozbíhá děj plný smíchu a veselí. Uprostřed vždy někdo stojí a chce polibek. A toho

dosáhne tak, že v případě chlapce řekne písmeno a v případě dívky číslo. Aby to nebylo příliš

zmatečné postavme si do středu našeho chlapce – Jíťu. Takže náš milý chlapec si přeje být políben

dívkou s písmenem C. Proto řekne: „ Cé.“ V tu chvíli se dívka C snaží políbit mládence uprostřed.

Ovšem, aby to neměla příliš jednoduché, někde v davu se skrývá též mládenec C, který má

samozřejmě o dívku C zájem. A tak se ji snaží políbit dříve než ona políbí klučinu uprostřed.

A již to začíná, rychlé starty, kroužení a čekání, kdo je tedy ten, komu mám bránit, výskoky

výškově menších slečen, aby políbili o čtvrt metru vyššího chlapce. Či okamžiků, kdy je slečna

držena ve vzduchu, aby chlapec mohl políbit svoji vysněnou uprostřed, aniž by mu bylo bráněno...

Ale i veselí někdy musí skončit, a tak končí i naše úterní schůzka. S připomenutím, ať na příští

týden přemýšlíme, co si naplánujeme na zbytek semestru a zkouškové, si stoupáme, abychom

uzavřeli Gilwelský kruh...

(A tady bychom mohli hezky poeticky skončit, nebýt toho, že považuji za vhodné zmínit, že jsme

hned poté co jsme uklidili Zelenou vyrazili směr Dejvická do hospody a to v počtu deseti lidí, což

je celá polovina zbývajícího osazenstva schůzky. :- D)

2014 © Jan Šebetovský