Logo Skrypty: Oranžově vyplněný a černě ohraničený kruh, v jehož horní části je černě nakreslen obrys knihy a v dolní čási nápis Skrypta, ve kterém je ypsilon nahrazeno symbolem jenu. Skrypta
vysokoškolský roverský kmen
Znak Junáka: V pozadí je modrý rojlístek, na němž dominuje oranžová lilie, která je uprostřed překryta bílým polem v němž je černá chodská hlava psa.

Megavíkendovka 6.-8.11.2009

01.12.2009 19:00

Pátek

Ve dnech 6.-8.listopadu proběhla první megavíkendovka v novém akademickém roce, což byla báječná příležitost pro nové členy Skrypty sžít se s kolektivem.


Akce započala srazem v Praze na hlaváku, odkud se na hromadnou jízdenku jelo do Svoru, tedy poblíž místa našeho pobytu. Už ve vlaku nás organizátorstvo, tým LTL - Linhi, Tyčka a Lukáš, vyrušilo první aktivitkou, a to rozdáním záhadného dotazníku, který bystřejším naznačil, co je následujícího dne čeká. Po příjezdu do Svoru jsme vyrazili na devítikilometrovou cestu po tmě pěšky do Mařenic. O zpestření se nám postaral Holmík, vedouce nás mimo hlavní stezku přes koleje a ze sympaticky strmého srázu. Když jsme se pak zase našli, už bylo vše v nejlepším pořádku. Po příchodu k Marušce, našeho to noclehu, se k nám přidal ještě podivný pár spící u Marušky na zápraží. A mohlo se začít víkendovat.


Ze všeho nejdřív musel být uspokojen řev hladovějících,  kdo měl, pustil se do svého sousta. Už při večeři se všude po podlaze objevilo množsví barevných lístečků s čísly, z kterých si měl každý za úkol vybrat až 10 a schovat. S plným břichem jsme mohli víkendovku pořádně zahájit. Sešli jsme se před chatou, vyfasovali hřbitovní svíčky a na trávě za Maruškou ze svíček poskládali velké skryptí ypsilon, kolem kterého jsme se obestoupili a se zavřenýma očima sebou nechali prohnat bouři. Po symbolickém zahájení pokračoval program zase v chatě. Zlehka jsme se představili, ale hlavně jsme si mezi sebou rozdělili zodpovědnosti za dané aspekty života někoho jiného během víkendovky. Tak jsem se třeba já musel aktivně starat o hygienu a "neosamělost" Zipa. A ještě na rozehřátí jsme si zahráli hru, při které každý obdržel kartičku s rolí, do které se musel následně vžít. Následoval neřízený chaos, v kterém Romeo hledal svojí Julii, pastýř svoje ovečky, karkulka svojí babičku, k tomu všemu své cíle plnili i vlk, trpaslíci a další bytosti a bezradný poustevník, hloubajíce o nesmrtelnosti chrousta, skutečně nechápal, proč ho pastevec vyhání od svých oveček. Když nám bylo objasněno, co se předchozích 10 minut dělo, přesunuli jsme se do jídelny, kde se už jen nezávazně zpívalo, povídalo a postupně odcházelo spát. (Jen tým LTL po skončení hudební produkce ještě barvil rýži různými barvami.)

 

Sobota


Sobotního rána nás čekala zpráva vpravdě nemilá, snídani jsme totiž našli na stromě nedaleko za chatou, přičemž jíst či pít směl jen ten, kdo se nijak nedotýkal země. Zprvu to vypadalo, že celou snídani spořádá hrstka vyvolených jako první vylezivše na stromy, pak ale zvítězil rozum a pomocí důmyslu a akrobatického umu se nám mísu s pomazánkou, chléb a hrnec s čajem podařilo přepravit na chatu, kde si každý v sedě na židli s nohama hore mohl vychutnat svůj krajíc.
Po akční snídani jsme se měli dozvědět smysl záhadného dotazníku a neméně záhadných barevných lístečků s čísly. Inu ta čísla neznamenala vůbec nic, rozhodovala jen barva, která určila příděl barevné rýže pro následující tvůrčí aktivitu - výrobu obrázků lepením rýže na papír. Mimo směnu za papírky bylo možné získat rýži i plněním úkolů, díky nimž nebyl problém s oloupáním brambor a někdo si mohl přijít ke skvěle uklizenému autu.


Souběžně s tvorbou se plnily úkoly plynoucí z dotazníků. V těch bylo přiblizně 10 otázek, v kterých jsme odpovídali, jak bychom se v daných vcelku extrémních situacích zachovali. Kdo napsal, že by neodmítl chobotničky, coby pohoštění králem, musel zdlábnout mističku s margarínem. Kdo by byl ochoten vyčůrat se ve výtahu v přítomnosti opačného pohlaví, měl možnost to prokázat na záchodě. Někteří by ve městě potřebu na velkou řešili zvoněním na lidi, a tak se museli vypravit do vesnice a vrátit se s autentickým útržkem toaletního papíru. (Tento úkol vyvolal pozdvižení, protože jedna paní si stěžovala starostovi na nevhodnost skautských hrátek.) Eskymácká pětiminutová zkouška mrazem před lovem tuleňů ústila partou spoře oděných skautů běhajících kolem chaty. Umělé dýchání pozvracenému bylo simulováno bubláním do imitace zvratků. Kdo chtěl lovit slony pomazán jejich trusem, měl příležitost u hromádky, kterou zřejmě předchozího dne hned před Maruškou prozřetelně zanechal nějaký kůň. Ti, kdo byli ochotní nést zraněného kamaráda na vlak si to užili s Tyčkou a jejím batohem. Štědří, co se rozdělili s hladovým Číňanem, byli v něděli ráno bez snídaně. Kdo nechtěl nechat kamaráda stát se táborovým prasátkem pro jeho nepořádnost a pomohl by mu, vyházel si batoh a hezky si ho znovu srovnal a kdo vypil kamarádovu chemikálii a chtěl se léčit, pil barevnou slanou vodu.


S žaludkem pokaženým chobotničkama a protijedem se mnozí těšili na oběd. Fíďa, Evža a Jíťa v kuchyni byli slibnou avízou dobrých noků (původně knedlíků) se špenátem a sázenými vejci.
Během poledního klidu se odpočívalo a dokončovalo, co se nestihlo na obrázcích. Odpočaté nás pak Holmík provedl postupem pěstování pomela. To jak známo začíná u semínka, pokračuje sazeničkou a při správné péči je odměnou plod samotný. Za každou pěstitelskou fází se skrýval úkol.
Jako první se běhalo. Postupně nejdříve první, pak se k němu přidal další a až běželi všichni najednou, v každém kole oběhli strom s patřičným číslem. S černým kašlem, který se po předchozí disciplíně mezi soutěžícími rozšířil, nás čekalo zvolnění v podobě po stromech rozvěšených otázek, u kterých jsme se měli snažit shodnout se v duchu na stejné odpovědi a zapisovat si, k jak velké shodě došlo. Pomelo se zalévalo vodou z místního potůčku. Cílem kolem bylo se co nejpřesněji přiblížit objemu půl litru v hrnci, přičemž vodu od potoka k hrnci transportovali slepí vedeni týmovými spoluhráči.


Naše artistické schopnosti prověřil další úkol, jehož náplní bylo dotknout se (každý v týmu) větve ve výšce cca 3 metrů, kdy navíc museli všichni, kdo se ještě větve nedotli, zůstat za vyznačenou čárou. (Takže nejtěžší bylo vysadit prvního odvážlivce.) Protože pro některé bylo jedno běhání málo, absolvovali jsme ještě hru zvanou pomalá pyramida. Spočívala v co největším opakování různě ztížených běhů mezi dvěma určenými body. Skákalo se po jedné noze, běhalo ve dvojici se svázanýma nohama, pozadu a podobně. (pyramida proto, že k sestavení jedné pyramidy bylo třeba 1-2-3-4-6 běhů daného druhu)


Už za tmy jsme se odebrali na chatu, abychom mohli dokončit hru. Týmy s nesplněnými úkoly zodpověděli vědomostní otázky o pomelu a začalo se s luštěním křížovky, která se vyplňovala podle písmenek rozházených po celé chatě. První dvě správné tajenky potom opravňovali k hrdému pochodu pro pomelo k nedaleké kapli. Vítězné týmy se ku všeobecné spokojenosti o pomelo rozdělili během příprav na následující večeři v podobě báječné čočky s párkem.


Najezeni jsme se rozdělili do třech skupin, které se střídaly na stanovištích. Jedno z nich bylo u Tyčky, kde jsme se královsky pobavili při hře, v které jsme se na základě náhody ve dvojicích museli dotýkat najednou různými částmi těla (levá noha, břicho, zadek...). Lukáš už byl vážnější. Potrápil nás dvanáctkou zvláštně rozmístěných velkých krychlí na Marsu, které při libovolném pokusu o jejich průzkum mizely. Poselstvím hry bylo zamyšlení se nad destruktivností lidského jednání a neschopností přijmout fakt, že člověk nemusí všemu rozumět. Z této hry nakonec v kuloárech vzešla vášnivá politicko-ekonomická debata. Třetí stanoviště lákalo několika uvolněnými hrami, jednou podobnou otázkám rozvěšeným na stromech (snažili jsme se k daným otázkám strefit do stejných odpovědí, jako mají ostatní) a druhou vyžadující trochu postřehu. Při ní kolovala Linhina občanka od jednoho člověka k druhému s otázkou "Na koho se občanka dívá?" a následnou odpovědí, o které Linhi říkala, zda je pravdivá. Kdo neprokoukl v čem spočívá fígl, ani po skončení hry se to nedozvěděl, a tak má možná stále malého broučka v hlavě.


Vrcholem dne pak byla improvizovaná čajovna stvořená s pomocí našich polštářků a šátků. V čajovně bylo možné si oddechnout od neskutečně nabitého předchozího programu a v klidu si popovídat a chroupat u toho corn flaky, čokoládu nebo arašídy a popíjet černý, zelený a nebo ovocný čaj. Někdo při čaji intenzivně diskutoval, případně přebíhal mezi stolečky a věnoval se na střídačku různým lidem, někdo jen uvolněně euforizován atmosférou poslouchal a odpočíval. Několik stolů se k závěru čajování seskupilo do kruhu v úmyslu zahrát si kočičku, u čehož zůstalo ještě dlouhou dobu a přineslo hodně smíchu. A kdo ještě nešel spát, učinil tak hned jak se dokočičkovalo.

Neználek

 

Neděle

 

V neděli nás čekalo po krátkém spánku brzké probuzeni do nového dne. Poloslepí jsme dorazili do společenské místnosti, kde nás k životu probralo teplé kakauko. Ráno jsme neměli moc času, proto jsme za patnáct minut rychle uklidili obě patra Marušky a vrhli se na program.

 

Dopoledne bylo oddělené pro čerstvé a služebně starší Skrypťany. Čerstvá skupinka přemýšlela nad tím, co by od Skrypty chtěli, co jí můžou nabídnout zpátky a namalovali dva krásné stromy, do kterých to všechno sepsali. My skryptí harcovníci jsme zatím s Iáčkem řešili psychologické testy o různých stylech učení. Potom nasledovala aktivitka na lepší poznání skupiny, kdy se nás Iáček ptal na různé, někdy dost osobní otázky, a každý veřejně odpovídal ano/ne.

 

Bohužel jsme fakt moc času neměli a po výborném kuskusu jsme se vydali na spáteční, asi 9km dlouhou, cestu k vlaku. Samozřejmě jsme se trochu zatoulali, ale aspoň jsme díky tomu nemuseli mrznout při čekaní na vlak. Ve vlaku jsme si krátili čas zpíváním, požíváním asi 5-ti zelných hlav a čokolády. Skrypta znova potvrdila, že má svůj vlastní styl:).

 

Víkendovka se vydařila, všichni jsme se vrátili domů/na kolej unavení, spokojení a naštěstí i v celku. Určitě na príma atmosféru podzimní Marušky budeme dlouho vzpomínat. Organizátorům za to patří jedno velké dík:)!

 

Jana

 

 

2014 © Jan Šebetovský