Logo Skrypty: Oranžově vyplněný a černě ohraničený kruh, v jehož horní části je černě nakreslen obrys knihy a v dolní čási nápis Skrypta, ve kterém je ypsilon nahrazeno symbolem jenu. Skrypta
vysokoškolský roverský kmen
Znak Junáka: V pozadí je modrý rojlístek, na němž dominuje oranžová lilie, která je uprostřed překryta bílým polem v němž je černá chodská hlava psa.

Ornitologický ples 27.2.2009, 20:00-02:00

04.03.2009 09:08

Uvědomujíce si, že dokážu rozeznat kosa od papouška, což mi dodávalo patřičného ornitologického sebevědomí, vešla jsem toho večera hrdě dveřmi kulturního domu Barikádníků, jehož prostředí dělalo čest svému budovatelskému názvu, vstříc taneční zábavě. Na strategickém místě u šatny již netrpělivě postávali mnozí milí Skrypťané. Jen co jsme unikli ze párů trhače lístků, který svým vzhledem nápadně připomínal havrana, ale hlavně aktivně agitoval a lámal některé z nás do ornitologického spolku, zaujali jsme ihned v rozlehlém sále klíčovou pozici za stolem těsně vedle baru.

Výhled na podium, které bylo okupováno poněkud „řídkou“ kapelou a léty zkušeným duem a la Eva a Vašek, byl také exkluzivní. Snad jen chudák Evža byla ušetřena takové podívané, když jako černého petra chytla místo za sloupem, jež bylo i značně vzdálené od ostatních. Rozsáhlou přestavbou stolů jsme nejen vyřešili tento problém, ale získali i popularitu v sále.

Abychom se dostali do správné taneční nálady, pořídil nám Jirka láhev bílého vína, které jsme odborně až do dna zdegustovali, po 1. skleničce už chutnalo všem. První tóny svůdných melodií v nás rozproudili krev a my se vydali na parket, někteří z nás si s heslem „zahrajeme si na tank“ začali mezi tančícími umně klestit cestu. Taneční podmínky byly výborné a hudba se postupně dostávala do stále vyšších levelů od Franka Sinatry přes dechovkové lidovky až k hitům Michala Davida. Takže to tam rozbalil i Kobliha, který tvrdil, že si tím rehabilituje své ortopedem nezkolaudované koleno. Ani Irča se nenechal zahanbit a lámala záklony v pase, jako třtina v lehkém vánku.

Losování tomboly v nás vzbudilo jisté pochybnosti o spravedlnosti této soutěže, neboť hlavní výhry získávali pouze zasloužilí  ornitologové a někdy dokonce i dárci cen. Tento špatný dojem však byl zažehán, když Suku vyhrála stativ na foťák, šťastná přestože chtěla získat ptačí budku jako útulek pro svoje hlemýždě, což bylo ovšem komentováno s tím, že budou mít alespoň hezkou prolézačku.

Během večera jsme se hned několikrát stali pány tanečního parketu a to především ve chvílích, kdy jsme provozovali týmové tance v kolečku. Včela se stal přeborníkem v kreacích, za které by se nestyděl ani náčelník pralesního kmene Hula-hula. Vyvrcholením byl pak hromadný ploužák.

Kapela pak někdy kolem 1. hodiny ranní vyslyšela Méďu, který se neustále hlasitě dožadoval toho, že „chce Káju“ a zahrála k jeho nesmírné radosti Lady Carneval. Měli jsme také možnost poznat jeho milou kamarádku Hanku, která se den před tím vrátila z Indie a s úsměvem se nám svěřovala, že se chystá vydat úplně sama do Íránu.

 

Když ples končil, nechtěli jsme tomu věřit, bylo to super, a tak rychle to uteklo. pomalu jsme se sbírali k odchodu.

Gumídek dámám po cestě galantně nesl hromadu igelitek, vypadal sice trochu jako fetišista, ale my jsme jeho gentlemanské gesto oceňovali. Podařilo se nám dostihnout noční tramvaj č. 51, jejíž cestující byli některými z nás potěšeni písní Krambambule. Zde jsme byla také pověřena k sepsání tohoto malého zlomku všech událostí, jež provázely tento nádherný dlouhý večer. Dobrou noc.

Ančí 

 

 

2014 © Jan Šebetovský