Logo Skrypty: Oranžově vyplněný a černě ohraničený kruh, v jehož horní části je černě nakreslen obrys knihy a v dolní čási nápis Skrypta, ve kterém je ypsilon nahrazeno symbolem jenu. Skrypta
vysokoškolský roverský kmen
Znak Junáka: V pozadí je modrý rojlístek, na němž dominuje oranžová lilie, která je uprostřed překryta bílým polem v němž je černá chodská hlava psa.

Silvestr Chřibská

28.12.2014 18:20

DEN PRVNÍ

 

Termín zahájení silvestrovské skryptí akce byl 28. prosince. Nicméně každý mohl dorazit dle svých možností. První várka čtyř lidí, mezi něž jsem patřil, přijela už první možný den.

Se mnou nebo spíše já s Madlou, vzhledem k tomu, že se postarala o dopravní spojení, jsem měl sraz na Hlavním nádraží v 10:30. Naše příchody byly téměř totožné s dvaceti minutovým předstihem. Tentokrát se neobjevil žádný neočekávaný problém. Neměl jsem ani možnost zvážit, že bych schválně třeba zabloudil, protože mě Madla našla takřka po příchodu na nádraží.

Díky brzkému setkání bylo možné jet dřívějším vlakem a získat tak trochu prostoru na rychlou prohlídku Děčína. Z něj to k Domče bylo ještě hodinku autobusem. Dovezl nás na náměstí, odkud to byl již jen kousek do chaty.

V ní již byla Domča, Bára a teplo. Takže jsme se s Madlou mohli bez otálení zahřát. Po prohlídce stavení a našeho ubytováni v jedené z vytopených místností, následoval výklad pravidel pro užívání místních prostor. I tak se mi později nakonec povedlo umýt ve studené vodě, paměť není to, co bývala, jestli někdy vůbec stála za pochvalu a lenost zazdila veškeré snahy o vylezení z vany a nalezení někoho se znalostmi zpřístupňující teplou vodu.

Protož bylo dost času, mohli jsme se vydat na krátký průzkum blízkého okolí města Chřibská. Procházka byla osvěžující a zpestřena o kopcovitou část krajiny. Během našeho návratu již nic nepřipomínalo den, což se stalo tradicí i u ostatních výprav za přírodou.

Madla se postarala o znovu roztopení krbu a po improvizované večeři, při které jsme dali naše jídla do hromady a vytvořili si tak malinký švédský stůl, byli vybráni z přítomných her Osadníci z Madliny domácí výroby. Domča na začátku tvrdila, že nikdy nevyhrává, což bylo jen těžko uvěřitelné, když nás porazila. Pak se hráli fazole s nadpozemsky vyrovnaným skóre, tři získali po šestnácti bodech a jeden patnáct. Během hraní her nám několikrát vyhasla kamna, jak jsme byli soustředění. Dnešní den uzavřela Evropa. Prohrál jsem, pro mě nic překvapivého, ale hlavně, že se nenaplnila má noční můra, dokončit hru bez jediné získané kartičky.

 

DEN DRUHÝ

 

8:00 budíček - Ráno bylo vyloženě povzbudivé pro Madlou naplánovaný výlet. Přes noc napadala několikacentimetrová vrstva sněhu, i z poza oken bylo možné vidět, jaká tam byla zima. Jak já říkám, ideální počasí na to být doma zalezlý v teplé posteli. Nicméně jsem nebyl organizátor a tudíž mi nezbylo nic jiného, než se zcela dobrovolně podřídit vedení a vyrazil do vyloženě lákavého nehostinného počasí. Samozřejmě až po snídani. Domča zůstala v chatě, potřebovala se učit.


9:40 odchod - Vyrážíme do zabělené krajiny. Kráčeli jsme cestami, které lidská noha před námi ještě nenavštívila. Od dnešního rána. Cestou si na štěstí Madla všimla převisu kousek od cesty, který byl celý pokrytý ledovými krápníky. Zde jsme se zasekli na poměrně dlouho. Každý chtěl mít tento přírodní úkaz co nejlépe fotograficky zdokumentován. Včetně významného spolucestovníka Pantalona.

První vyhlídka (1) nás čekala na kamenitém vrchu. Cesta vedla přes nespočet nesourodých balvanů pokrytých sněhovou peřinou. Z tohoto důvodu byl výstup nebezpečný, proto nikdo opatrností nešetřil, zvláště na svahu. Ovšem to riziko za ten výhled rozvodně stálo. Dokonce se nám povedlo zastihnout i sluníčko na pár minut a pořídit tak několik fotografií obohacených o jeho svit.

   

Druhý kopec (2) ač zajímavý, ovšem nikoliv tak překvapující, byl pro fotografie opět přínosem. Bohužel jen po několik krátkých okamžiků, pak klesla hutná mlha a nebylo z něj téměř nic vidět. Škoda, protože se na něm nacházela rozhledna a v tuto chvíli ji nemělo smysl navštívit.

Po večeři jsme si zkrátili čas společenskou hrou. Mezi tím dorazil Willi s Jančou.

Po té byl již oficiálnější program, ostatní jsem pohostil hrou ztráty a nálezy. Každý přinesl jeden svůj předmět, tak, aby ho nikdo neviděl a položili na stůl pod mou plyšáčkovou mikinu. Pak hádali po krátkém odhalení všech věcí, která z nich zmizela. Protože jim hra přišla snadná, zvedl jsem obtížnost, ale pak zase sem tam někomu přišla příliž náročná. To už totiž hádali změny pozic jednotlivých předmětů a to u tří zároveň.

  

Poté se programu ujala Madla. Každý uvedl tři věci ze svého života a my museli hádat, která z nich se nezakládala na pravdě. Bylo nás sedm a uhádl jsem jen dva. Bylo to hodně těžké a mnohý si dali opravdu záležet na věrohodnosti. Představte si, že se našli tací, co mi nevěřili, že jsem líný a naopak dva lidi pochybovali o mém pozitivním přístupu k životu. Hrůza prostě :)

Ale ještě zajímavější byla alchymistická hra. To už dorazila Kája, Kačka a Hryzka. Před námi byl plán s prázdnými místy pro doplnění a provázán mnoha spojnicemi. Madla určila počáteční slovo a pak dva soupeřící týmy museli napsat do dvou volných políček slovo jakkoliv související. A dále na střídačku pokračovat a dodržovat spojitost slov, na která byly napojené vazby. Každý tým si musel své slovo obhájit a vysvětlit jaký má vztah s těmi sousedícími. Tohle byla nejlepěji část hry. Kreativita soutěžících byla neskutečná. Jen pro příklad. Na počátku byl strom. Do volných polí byl tak napsán list a koruna. No a Šeby vymyslel další s nimi provázané - akcie. Takovým to způsobem hra měnila svůj vývoj. Za vypsání by stálo mnoho dalších, ale to by bylo na samotný příběh.

 

DEN TŘETÍ

 

    

Ráno bylo opět stvořené na brzké vstávaní. Venku stále sníh, Sluníčko v nedohlednu a opět osmá hodina ranní. Po snídani jsme si namazali chleby na cestu a pomalu po dalších přípravách vyrazili do o něco málo optimističtějšího počasí, než bylo včera.

Výpravy se neúčastnila Domča a Šeby, který byl ještě stále částečně nemocný. Takřka chvíli po startu nakonec o sobě Sluníčko dalo vědět a zlepšilo putovní atmosféru. Naskytla se nám příležitost zatlačit si do auta a pomoci tak řidiči překonat strmí zasněžený a hlavně kluzký povrch silnice. Nechci ani domýšlet, v jak zoufalé a bezvýchodné situaci by se ocitl bez naší pomoci.

Moc jsem se těšil na Mariinu vyhlídku (3). V paměti ji mám z dětských let z jednoho výletu při pobytu v ozdravovně v Jetřichovicích.  Pouhý výstup na onen skalní útvar byl zajímavým zážitkem díky své nepřístupnosti. Na vrcholu stála dřevěná bouda poskytující úkryt turistům. Viditelnost byla na rozdíl od předchozích dnů skvělá a pozorování zasněžené krajiny tak získalo nový rozměr.

    

Na zpáteční cestě jsme zvolili sice delší trasu, ale za to hezčím prostředím. Nasměrovala nás k potoku a vedla dlouho podél něj. Zacházka se vyplatila. Rozmrzající vodní plocha obohatila náš společný zážitek o další jedinečnou podívanou.

Chvilku po našem návratu zaklepala na dveře Klárka. Poslední člen silvestrovské akce. Rovnou se zapojila do dění se svou připravenou hrou. Každý jsme měli úryvek ze své oblíbené knihy. Ty si náhodně poměnili a po přečtení hádali, komu patří a případně z jaké knihy byl.

Další program měla Hryzka s Bárou. Možná trochu škoda, že byla hra pro zjednodušení ochuzena o pár jejích částí.  Byli jsme rozděleni do čtyř skupin a všichni se účastnili třech kol výslechu s dvěma možnostmi na výběr. Prásknout ostatní a získat tak méně let ve vězení, či být kámoš a mlčet.

První kolo nikdo nepromluvil. V druhém s Jančou nepadla shoda, tak zatím v našem týmu vyhrálo zdrženlivé mlčení jako u ostatních. A ve třetím jsme už bonzovali na ostatní. Ti dobrotinsky opět nic neprozradili a my byli propuštěni na svobodu. Bohužel místo zvýšených let ve vazbě naše protivníky odsoudili k trestu smrti. Měl jsem z toho trochu výčitky, vědět o tomhle podrazu, asi bych se zachoval mlčenlivěji :) Hlavně do teď nevím, co byl onen trest. Zakázali mi jít se podívat. Což mě trápí ještě víc, než ta má zrada. Radši bych byl rovněž odsouzen, aby mi tato část hry nebyla utajená.

Domča si připravila poznávání filmů. Pro méně znalé byly i bonusové otázky na pozornost, což mi občas dopomohlo k lepšímu výsledku, ale i tak žádná sláva. Každopádně mi hra připomněla mnoho filmů, na které se budu chtít zas podívat. Takže nejen zábavná část večera, ale i super inspirace na filmový večer. Už jsem skoukl Marečku podejte mi pero. Znamenitý film.

 

DEN ČTVRTÝ

 

Další krásné zachmuřené ráno nalívající do mých žil optimizmus a nadšení. Bych chtěl napsat, ale bohužel opět se mi nechtělo vůbec vstávat :) 

Ale nač si ztěžovat, Klára s Kájou vstávali ještě dříve a vydali se dokoupit chleby s těstovinami. Ještě všem jako bonus pořídili výprodejové koblihy za 1 Kč za kus. Rozhodně potěšilo i přes to, že byly včerejší. Ostatně, rozpálená kamna dokázala cokoliv staršího vylepšit na čerstvé.

Šeby opět zůstal v teple, stále mu ještě nebylo dobře. Za to nás čekal výlez na komín, kde byla ukryta keška. Kája s Kačkou přinesli horolezecký sedák s jištěním, takže byl výstup bezpečný. Kešku jsem si ulovil i udělal pár fotek z výšin. Přede mnou lezla Klára, na další se z omezených časových možností už nedostalo.

Willy slézal z římsy u komína jako poslední (cca přes 2,5m nad zemí), aby odepnul jištění. Bohužel byl převis zrádný a nebylo se na něm čeho držet a i přes spodní pomoc ostatních Willy spadl a zranil si nohu. První a na štěstí jediné zranění během Silvestru. Pro sousedy možná trochu zvláštní vidět přijíždějící sanitku v jiný čas než 31.12. kolem půlnoci.

Po té se ostatní vydali slaňovat na divadlo. Toho jsem se naneštěstí neúčastnil, protože na mě byla příprava hry a nalezení pro ni vhodného místa. Už jsem měl představu kde událost spáchat, ale trochu se mi povedlo zabloudit (asi kompenzace za bezproblémový sraz s Madlou na Hlavním nádraží) a s trochou improvizace nalézt jiné na štěstí dostatečné vhodné místo. Když vše bylo hotovo, čekal mě návrat na chatu za občasného „modlení“, aby vše zůstalo na svých místech a nikdo si nic neodnesl.

Po nečekaně pozdním obědě mohla být zahájena dobrodružná hra. Ti co si vytáhli náhodně rasu, předváděli pantomimou povolání, jaké by chtěli mít a ti co si vytáhli povolání, museli to své uhádnout, aby mohli vytvořit dvoučlenný tým. Trochu škoda malého počtu hráčů , protože nenastal paradox, při kterém by lidé předváděli stejná povolání a hádající by si mohl vybrat třeba toho šikovnějšího. Takže jsme měli třeba trpaslíka zloděje, či nekromanta hobita.

Pak už jen zbývalo vyrazit ven a dojít k zalesněnému místu mimo město. Tři týmy byly rozesláni do různých směrů a měli najít rozmístěná stanoviště s úkoly. Nebudu je jednotlivě popisovat, snad jen podotknu, že jich bylo dvanáct jak dovednostních, tak i fyzických. U fyzických jsem se snažil vždy reflektovat prováděnou činnost, aby dávali smysl. Takže u odtlačování překážejícího stromu na cestě se klikovalo, jelikož si v obou případech činnosti byly podobné.


Povoláni a rasy nebyli jen tak pro nic za nic. U většiny úkolů někteří měli výhodu nebo naopak nějaký postih, v závislosti na předpokladech pro vykonávání příslušné činnosti včetně popsaného důvodu, proč zrovna tahle výhoda a naopak. Paradoxně mi tohle zabralo při tvorbě nejvíce času, dát dohromady pro všechny úkoly skoro 90 různých důvodů, např. proč ti odtlačování klády půjde líp a tobě zase hůř… Někdy jsem se uchýlil i k dosti šíleným opodstatněním, ale za to originálním :)

Když jsme dohrávali, byla již tma. A některé úkoly tak dobrodruzi plnili za ztížených světelných podmínek. Nutno pochválit, že je ani taková komplikace neodradila od jejich odhodlání vytrvat až dokonce.

Už v teple večer si vzal na starost program Šeby, rovněž s vlastní hrou, popsal bych jí jako gladiátorské zápasy slepců. Týmy po dvou, jeden nevidomí se zavázanýma očima a druhý kouč. Asi byste čekali nějaké slovní pokyny, udělej tohle nebo tamto, ale to ne. My jsme museli naše gladiátory ovládat předem domluvenými zvuky a zapamatovat si, jaké manévry znázorňovali. Asi není potřeba obšírněji popisovat, že u toho byla dost sranda. Zvláště, když si gladiátor začal dělat, co chtěl a v klidu ignoroval koučovi zvukové pokyny, nebo jen nebyli slyšet v naší improvizované obývákové aréně?    

Willy přispěl s živým člověče nezlob se. Možná trochu nefér, že házel kostkou jen on, ale vzhledem k okolnostem to chápu. Obavy o nábytek byly nakonec falešné, i v případě třech lidí na sobě sedících.

Samozřejmě byla součástí večera již tradiční krambambule. Opět se skvělou a přátelskou atmosférou. Tentokrát nám hrál na kytaru a předzpívával Willy. Ale myslím, že zážitek z té první bude asi už na do smrti nejsilnější. Tehdy to bylo něco nečekaného a díky tomu stoprocentně pohlcujícího. Dnes jsem už přesně věděl, co se bude dít a tím to ztratilo trochu ze svého kouzla. Kdo by si chtěl přečíst, jaké to bylo prvně, odkážu vás na den druhý a poslední tři odstavce na níže uvedeném odkaze z Husitské víkendovky.

 

http://www.skrypta.eu/news/husitska-vikendovka-se-skryptou/

 

Blížila se dvanáctá hodina posledního dnes v roce 2014. Na přání Madly jsme vyšli všichni před chatu čekající s hrníčky a prskavkami na magickou hodinu. Bylo neskutečně super oslavit Silvestra takto venku na místo tradičních čtyř stěn. Nechyběl ani ohňostroj od tamních obyvatel, který mi přišel nesrovnatelně hezčí, než ten co bývá od lidí v Praze v místě mého bydliště.

   Netuším, čí to byl nápad, každopádně se pro něj všichni nadchli a běželi jsme od chaty až na náměstí. Willy musel kvůli zranění zůstat, tak počkal na náš návrat u vstupní branky. Zcela překvapivě se připojila i Domča, která zprvu ani trochu nevypadala tak zapáleně jako ostatní. Což ještě více podtrhlo výjimečný novoroční zážitek. Zpět už nikdo nechvátal. Vraceli jsme se pohodlnou chůzí.

Tentokrát ještě snad nikdo nešel spát, hráli se další hry a zpívalo. Chtěl jsem vydržet až do konce, abych o nic nepřišel, ale i tak pro mě byla půl třetí hodina konečná. Po pravdě mi to trochu nesedí, že bych šel tak pozdě, možná jsem si jen špatně poznamenal čas… Pravdu se už se asi nikdy nedozvím :)

 

DEN PÁTÝ

 

Ráno bylo v duchu balení. Prvně jsme vstávali AŽ v 9:00, bohužel i přes hodinu k dobru stejně všichni naspali díky včerejšku méně než kdy před tím na této akci. Po úklidu si účastníci rozebrali zbývající potraviny. Má touha byla zaujata jednou z  tatranek, ale aby mi ji Bára dala (patrně samozvaný správce zbytků jídla), musel jsem si k ní vzít vnucovanou mrkev. No, nestál jsem o ni, ale co bych pro sušenku zdarma neudělal :) Menší vzkaz pro Káju a Kačku, domácí marmeládu máte výtečnou zejména tu jahodovou. Pokud byste se potřebovali zbavit ještě nějakých vzorků, rád vám od nich pomohu.

Autobus z Chřibský byl prakticky prázdný. Příjemná změna oproti cestě sem. Kdy jsme s Madlou měli přeplněné batohy na klínech. Pokud nikdo neviděl nebo nezažil autobus na čerpací stanici, tak opravdu tam evidentně občas zavítají. Řidič si klidně zastavil a patrně mu bylo úplně jedno, že vlak stíháme jen tak tak. Nakoupil si nějaké věci ani nedoplňoval palivo a zase jsme vyrazili.

V Ústí nás opustila část lidí, zbytek jel až do Prahy. Ještě dodám, že pro Williho přijeli rodiče. Kvůli zraněné noze by jakékoliv cestování bylo příliš komplikované a Janča odjela s jednodenním předstihem.

A těm účastníkům co dočetli až do konce, děkuji za báječného Silvestra. Troufám si napsati, ač nechci zážitkům minulým ukřivdit, že toho nejlepšího. Bylo to s Vámi všemi skvělý.

 

POZNÁMKY POD ČAROU                                                                                                                                         

Cena Silvestra s dopravou, jídlem i ubytováním za 5 dnů 971,- Pořízeno 730 fotek, po promazání zůstalo 283 (38%). Každý z obou výletů byl cca na 20km. Ta čmouha v mapě ČR je místo, kde jsme byli. Zúčastnění: Pára, Šeby, Madla, Willi, Hryzka, Klárka, Janča, Bára, Kája, Kačka, Domča

 

Napsal, fotil, připravil 

Pára :)

 

Fotka slaňování a Willy na převisu 

Madla

 

 
   

 

2014 © Jan Šebetovský