Logo Skrypty: Oranžově vyplněný a černě ohraničený kruh, v jehož horní části je černě nakreslen obrys knihy a v dolní čási nápis Skrypta, ve kterém je ypsilon nahrazeno symbolem jenu. Skrypta
vysokoškolský roverský kmen
Znak Junáka: V pozadí je modrý rojlístek, na němž dominuje oranžová lilie, která je uprostřed překryta bílým polem v němž je černá chodská hlava psa.

Silvestr

01.01.2009 14:49

První den Skryptího Silvestru (sobota 27.12.2008)

Zapsal: Iáček

 

A je to tady. Je osm hodin ráno, koukám na budík a přemlouvám se, abych se začal zvedat a došel do koupelny opláchnout si obličej. Nejde to, teplá deka a přítomnost Adély vedle mne mě uvádí opět do stavu polospánku, pomalu zavírám oči. Kouknu podruhé na budík, je devět hodin. Přál bych si ještě hodinku spánku. V sobě již vnímám nutkání vstávat, abych si připravil věci, které si chci vzít s sebou na Silvestr a které jsem si nepřipravil včera a předevčírem. „Máš spacák, karimatku, hygienu, ešus?“  Vše potřebné skládám do tašek a průhledných krabiček.

 

S radostí vítám přicházejícího Aivu s Koblihou. Smějí se mi, proč prý beru kramáž na měsíc? No nevím, asi si beru věci do zásoby. Jdu otevřít sklep, chci naložit kombo. Je tu zase smích, zda půjdeme i na půdu? Co mohu, skládám do střešního boxu auta a když nakládám věci Adély, Aivy a Koblihy, začínám vyndávat své nadbytečnosti. Myslím, že třetí kytara nebude potřeba, nakonec ani ty boty na běžky nepotřebuji, když už si neberu ani lyže...

 

Cesta příjemně ubíhá a společně se bavíme o seniorských záležitostech. Hradec Králové,  Náchod a Nové Město nad Metují. Na náměstí přijíždíme 2 minuty před domluveným srazem. Nalézáme promrzlou Evžu, má červené tváře. Za chvilku si plácáme rukou s Pepou a popojíždíme autem ke klubovnám.

 

A zíráme. Předem vyhřáté klubovny, kuchyňky, tekoucí teplá voda, nasekané dříví. Pepa je správňák, radí, kam na nákup, co v okolí a pak, že nám ukáže, jak se hraje hokej. Prozradil, studuje v Praze na Matfyzu, o Skryptě slyšel. Původně se domníval, že při rezervaci 24 osob budeme vlčácká smečka, je překvapen, že přijeli dospělí a rozumně vypadající lidé?

 

Po rozloučení s Pepou jsme se dali do práce. Adéla vytře podlahu a umyje toalety, Aiva nanosí dříví, Iáček s Evžou a Koblihou vyzvedneme na nádraží Bziíí a nakoupíme jídlo.Večeře, univerzální omáčka na špagety, cibulka je základ, pak uzenina s kečupem a pak nějaké to koření. A bylo nám hezky a dobře. Společně si plánujeme program na další den, na neděli, výlet do blízkých Stolových hor v Polsku a plavání v bazénu v Náchodě nebo v Dobrušce – nastala chvíle kdy se Adéla dozvěděla že si měla vzít sebou plavky.

 

Následoval první večerní program. Proběhlo několik seznamovacích her. V minutovém představení druhé osoby nejlépe odhadla svůj minutový limit Evža, která svou řeč odhadla na 58 vteřin. Pak druhá aktivita, 2 pravdy a jedna lež, 3 informace a jedna byla nepravdivá, ostatní hádali, co není ta pravda. Myslel jsem si, že Aiva nebyl nucen přenocovat nouzově na horách, ale byla to pravda, a navíc je zarytým Snow-boardistou. Kobliha hrál před publikem 2000 lidí,… Potom byla Kráva. Místnost zaplnilo bučení. V této hře jsme hledali správné místo na přilepení ocasu. Já, slepý, jsem byl povzbuzován a řízen hlubokým bučení Adély, ztěží rozeznatelné od bučení Bziíí a Evžy. Holky bučeli profesionálně. A pak rozplétání dvojic. Aiva s Bzíií rozluštili oddělení jako první. Koblížek s Evžou se v zoufalství točili, proplétali, motali, smáli se, nadávali, přemýšleli a nic. Snad příště, asi měli hlavu plnou bučení.

 

A proč si nezahrát stolní hru? Funtasy Pub, hra o pití pivu, opíjení, chlastání, chlemcání a placení v hospodě. Kdo by mohl vyhrát? Titul největšího žíznivce večera získal Koblížek.

Protože jsme měli stále dost kuráže, otevřeli jsme Proč kočka přede? Smích a vysvětlování nesmyslů a fyzikálních pravidel, proč to či ono. Spor ohledně padající dřevěné a ocelové kuličky... Ale pozor! Teď už víme, kolik hnoje vyprodukuje slon za týden, proč jsou zahnuté banány, jak se pozná pohlaví housenky, kde mají kočky pupík, zda jsou eskymáci více chlupatí, proč se při praní všechno zamotá do povlečení, nebo o čem sní slepí lidé,…

 

Před spaním jsme si poděkovali na Nástěnku díků, kterou si Evža pro nás přichystala. S poděkováním jsme umisťovali různé bombóny v různých barvách a tvarech na společnou nástěnku. A abychom měli v hlavách hezké sny, tak nám Koblížek na dobrou noc přečetl milý příběh. Jeho obsah jsem vnímal s pocitem, jak se mi zavírají moje oční víčka, spím.

 

Druhý den Skryptího Silvestru (neděle 28.12.2008)

Zapsala: Adéla

 

          Kdo ví kolik bylo zrovna hodin když jsem se probudila vedle Iáčka, ale přišlo mi to jako chvíle mezi usínáním při poslechu Koblihova předčítání a probouzením při poslechu Koblihova zpěvu a hře na kytaru. Dnes nás ale čeká náročný den – výlet plný fyzického nasazení a pak zaslouženého oddechu. Rychle jsme se nasnídali a vyrazili nakupovat. Zatímco většina nakupovala v Albertu dobroty na celý den i večer, já s Iáčkem jsme při čekání venku okukovali okolní automobily a pak stejně dospěli k názoru, že Iáčkova mazdička je nejlepší.. Nasedat a jedem.

Přejíždíme v historii ostře sledované hranice s Polskem a  během několika vteřin jsme u našeho šengenského souseda. Našim prvním cílem je Národní park Stolové hory. Míjíme pár parkovišť a vysedáme v Karlově. Cestou necestou směřujeme po značené trase přes zamrzlý vodopád, ke schodům, které byly v některých místech pokryté silnou vrstvu ledu a proto těžko zdolávatelné. Plánujeme průchod oblastí kolem vrcholu Szczelinec – 912 m.n.m. a míjíme několik zastávek než dojdeme k vrcholu – jsou tu úžasné výhledy do krajiny, skalní útvary připomínající Velblouda, Opici…Je neskutečně překrásný pocit procházet zasněženou krajinou jako kdyby zrovna před námi prošel Děda Mráz a přitom se šklebili při zásahu slunečním paprskem. Sluníčko nádherně svítilo a  vše vypadalo jako kříštálové krystalky na bílém koberci, které po styku s obuví nádherně chroupají. Na vrcholu nás čekal výhled i na Sněžku, člověk si připadal jako v úplně jiném světě  - ticho,  sluníčko, mráz všude kolem nás a úžasný lidi kolem mě.

Při sestupu nás čekal někdy opravdu oříšek jak slézt schody bez úrazu a pro někoho zdolat výškové rozdíly v místech pojmenovaných Peklo a Nebe…pak jsme dorazili zase k autíčku – nabití energii z exteriéru ale totálně hladoví vlastním interiéru. Před odjezdem jsme se posilnili rohlíky s paštikou a vyrazili na další cíl.

Měli jsme v úmyslu stihnout víc polských atrakcí, ale stačili jsme už jen jednu – bazén. V pokynech na Silvestr bylo sice napsáno plavky sebou, ale Iáček mě plno informací nesdělil a tak jsem byla jediná unavená, toho času bez plavek. Byli ale všichni tak solidární, že souhlasili že se vrátíme za hranice a v české Hypernově koupím plavky a vyzkoušíme je v polském aquaparku. Byla ještě varianta „nuda“ koupání v Náchodě. Ale zvítězila touha po poznání cizí země. Kudrowa Zdroj je lázenské městečko, které jsme projeli hned, ale najít otevřenou směnárnu se nám podařilo jen na hranicích. A hurá do bazénu a na tobogán. Nejdřív se jen tak rozkoukáváme, ale pak bez váhání skáčeme nejen do bazénu, na tobogán, ale vystojíme si i frontu na vířivku. Úžasný relax. Už jste někdy zažili lepší pocit než po úžasné fyzické námaze vlézt do vířivky? Já ano – sjet co nejrychleji tobogán. Iáček fotograficky dokumentoval dokonce i v prostorech Aquaparku.

Po zábavě v bazéně při hře na Lodě či Ponorku jsme utíkali do šatny a po důkladném vysušení vlasů jsme utíkali do tmy za autíčkem. Čekala nás ještě hladová cesta domů. Protože jsme měli s Iáčkem službu na vaření – okamžitě po příjezdu jsme se na to vrhli – Iáček dole, v teple, úžasně oloupal a nakrájel zeleninu a já nahoře, v zimě, ohřála párky a uvařila polévku. Po naplnění hladových krků si někteří dali relax u Fantazy Pub, někdo na karimatce. Dorazila ještě další posila, Jana ze Slovenska, terou hned Kobliha zapojil do inscenační hry na soud, prý na půl hodiny, do které jsem se raději nezapojovala, protože jsem správně tušila že to bude tak na dvě hodiny. No a pak nezbytné plánování dalšího dne – další výstup, tentokrát na české straně orlických hor. Díky Evžiným znalostem okolí, jsme naplánovali cestu na vrchol Orlických hor.

Večer končil opět tradicí Nástěnky díků, při které je nejlepší příležitost promítnout si den a najít si ty krásné chvilky za které stojí si poděkovat – ocenila jsem že snědli polévku kterou jsem uvařila a zalezli jsme do spacáků. Čekalo nás usínání při poslechu nádherné Aivovi litevské pohádky, která spíš vybízela k zamyšlení.

 

Kronika Silvestr 2008, deň tretí  (29.12. 2008)

AhojteJ!

Pozdravujem všetkých, ktorí tu nie sú, dúfam, že sa máte krásneJ!

Dnes ráno sme si ešte stále v pomerne skromnom počte spravili výlet priamo na najvyšší vrch zasneženého kráľovstva Orlických hôr... (ktorý to je, určite vieteJ). Je to príjemný kopec vysoký len o niečo viac ako 1100 metrov. Výstup bol jednoduchý, po širokej ceste s veeeeľkým počtom bežkárov. Každý skrypťan potrebuje svoju pravidelnú dávku adrenalínuJ.    

Naše stúpanie okolo dvanástej hodiny prerušil naliehavý telefonát: „To jsem já Jitka, stojím před klubovnou. Kde jste vy?“. Bohužiaľ sme jej museli povedať krutú pravdu. Ale ver nám, Jitko, súcitili sme s tebou.

Na vrchu nemenovaného kopca sme našli malú rozhľadňu a spravili sme krásnu fotku šesťcípej (satanistickej!?) hviezdy. V rámci výletu som dostala menší kurz českého pravopisu, ale stále hľadám niekoho, kto by mi vysvětlil kedy sa píše „jste“ a kedy „ste“. Za objasnenie tejto záhady Vám vopred ďakujemJ.

Jitku sme vyzdvihli okolo tretej (uh!) hodiny. Vyzerala dobre naladená a my vieme, že potulky mestom sa jej zajtra budú hodiť. Po návrate sme sa prichystali na príchod ďalších kamarátov skrypťanov aj neskrypťanov. Kto prišiel: Keya, Ross, Suku, Tyčka, Vařecha, Miška, Linhi a Včela.

Po ich príchode nás čakala dlho očakávaná aktivitka: večera! A nie hocijaká! Rozsadili sme sa k štyrom stolom s názvami krajín. Na talianskom stole sa o krátku chvíľu objavila fľaša vína a špagety. Aké však bolo naše prekvapenie, keď američanom prišli hamburgeri, indom misa ryže s karí a chudákom etiópčanom len jedna suchá placka a dva malé poháriky vody!!! Našťastie sa prejavila medzinárodná solidarita a všetci sme skončili s plným žalúdkom. Evži a Koblihovi patrí za prípravu veľké ďakujemeJ!

Večer bol na program naozaj bohatý: Bziíí nám pripravila hru, v ktorej sme hádali, komu patrí ktorá fotka z detstva, u Tyčky sme zasa hádali, ako sa volajú naši plyšáci. Suku nám navarila výborné čaje a predstavili sme si mestá odkiaľ pochádzame. Bol to veľmi príjemný večer.

Na záver Vám prezradím, že najvyšším vrchom Orlických hôr je... Deštná! A ospravedlňujem sa všetkým za nezrozumiteľné slovenské slová (tá slovenčina nebol môj nápad!), keby ste si potrebovali niečo z tohto zápisu vyjasniť, som Vám k dispozíciiJ!

Enjoy your time wherever you areJ!

Jk

Kronika Skryptího Silvestra, den čtvrtý

 

vypráví Jitka a Ajva:

Ráno nás Kobliha probudil písničkou, která by se spíš hodila na dobrou noc. Někteří z nás si toho vůbec nechtěli všimnout, takže dostali ještě jednu písničku osobně.

Když jsme se konečně vstali a nasnídali, Suku nám představila pravidla andělsko-ďábelské hry. Vylosovali jsme si každý ovečku, o které jsme měli celý den pečovat, ale nesměli jsme to nijak prozradit. Stejným způsobem jsme si vybrali člověka, kterému jsme pak měli příležitostně škodit.

Potom si nás na starost vzal Iáček. Hned jsme byli rozděleni (podle barvy spodního prádla) na dvě skupiny. A začaly se dít kouzelné věci.

Vznášeli jsme se na malém létajícím koberci. S přistáním jsme měli menší potíže, jelikož jsme museli koberec obrátit, aniž bychom šlápli vedle a propadli se do hlubin. Nakonec jsme to ve zdraví zvládli.

Pak jsme prolézali listem papíru. Zkusili jste to někdy vy? Napovím, že kvantová tunelace tomu nepomůže. Řiďte se raději selským rozumem a použijte bujnou skrypťanskou fantazii.

Největší námahu nám dalo architektonické řešení stavby věže. Stavebními kameny nám bylo pouhých pět listů papíru a úkol zněl jasně: stavba musí být co nejvyšší. Nejprve jsme se snažili vyřešit tento zapeklitý úkol teoreticky a poté až prakticky, čímž jsme se přesvědčili, že teorie je jiná než praxe. Přesto naše výškové budovy mohly směle konkurovat slavným vysílačům na Ještědu či na Pradědu. Suku nám láskavě posloužila jako etalon výšky – naše věž jí byla až k brylím :)

Iáček nás nešetřil a zasypal nás dalším úkolem, pomocí barviček na obličej vytvořit slavnou osobnost. Během půl hodiny se nám pod rukama zrodily celebrity jako Marylin Monroe, Charlie Chaplin či dokonce Iáčkův oslík Honzík.

Odměnou za naše dopolední snažení nám byl výborný obídek a po něm krátký odpolední klid, během  kterého se k nám přidali Čmelák, Nevada a Dany. Takže nás opět bylo víc a nebáli jsme se vlka nic:)

dále výpráví Jitka:

A abychom se celý den jen neflákali vevnitř, když venku svítilo slunce, vyrazili jsme na velkou orientační hru do města a jeho okolí. Milá Evža, která si pro nás celou hru připravila, nám vysvětlila pravidla a my jsme po skupinkách vyrazili. Úkol zněl jasně: do 17. hodiny obejít co nejvíce stanovišť a splnit na nich dané úkoly, aniž bychom při kontaktu s jinou skupinou ztratili životy, které představovaly tři balónky. Naše skupina byla hned na začátku napadena konkurenčním Fčelou, který zcela nemilosrdně zničil náš balónek. Ochromeni tímto počátečním neúspěchem jsme se opět vydali na cestu. Úkoly byly velmi rozmanité. Od řešení logických hlavolamů, přečtení horoskopu na příští rok, přes sudoku, hledání místa na fotografii, výroby novoročenek a jejich rozdání náhodným kolemjdoucím, po chůzi se svázanýma nohama a hledání slavných pohřbených na místním hřbitově.  Zbylé úkoly jsme z časových důvodů nezvládli a tak nám nezbylo než se vydat do klubovny.

Ajva:

Já jsem vytvořil tým s etiopickým kamarádem Varechou a italkou Suku. Rozhodli jsme se nejprve obejít nejvzdálenější místa, což nám přineslo hodně bodů. Chůzi zpestřilo řešení sudoku a jiných hlavolamů. Přitom jsme ještě stihli kochat se a obdivovat toto malé hezké městečko.

V centru byli místní obyvatelé pravděpodobně šokováni podivným chováním skrypťanů: běhali jsme vláčkem, verbovali zdatné muže na obranu hradu, chodili se svázanýma nohama a zpívali Krambambuli. Zažili jsme krutý útok na náš balónek. Bohudík, podařilo se nám ho nejenom zachránit (Varecha má dlouhé nohy a rychle běhá), ale i píchnout balónek protihráčům.

Později jsme zjistili, že jsme nasbírali nejvíce bodů ze všech a byli první!

Opět vypráví Jitka a Ajva:

Klubovna dýchala teplem a pohodlím. Ohřáli jsme se horkým čajem, potom pozorně poslouchali Iáčka, který měl připravený „pohlavní“ program. Neverbálně jsme vyjadřovali různé pocity a emoce, kreslili symboly hlazení, lásky, líbání a jiné, přemyšleli, zda vlastnosti jako dlouho spát, krášlit se, tvrdě pracovat, řídit vůz nebo telefonovat patří spíš mužům nebo ženám.

Během večeře jsme napsali jakýkoli problém – globální či osobní, dali jsme ho do pytle – Tyččiny čepice a po večeři jsme byli pozvaní do čajovny „U pytle plného problémů“. Suku a její milý, usměvavý personál nás pohostili vyborným čajem všech možných chutí a vůní. Pěkně postupně jsme z pytle tahali jeden problém za druhým, popíjeli čaj a rozvíjeli debatu. Cílem samozřejmě nebylo daný problém vyřešit, nýbrž ho probrat ze všech mmožných úhlů pohledu. To se nám díky cenným příspěvkům všech diskutujících dařilo, myslím, velmi dobře a besedování se protáhlo do pozdních nočních hodin.

Z posledních sil jsme přišpendlili na nastěnku díků bonbóny a pak už se jen zachumlali do spacáků .... a spali a spali a spali .....

 

Jitka a Aiva

 

… a krásně jsme se vyspali! Tomu říkám skvělé ráno! Vzbudím se, Tyčka na mne mžourá jedním okem a někde za tím spacákem asi bude úsměv. Tuze se nám nechtělo vstávat, ale spacáková rozcvička aktivovala všechny přítomné, za chvíli už se podávala snídaně – chleba s celerovomrkvovou pomazánkou. Díky Keyo a Rosi! Dlouho nezapomenu na tak vyjímečně uklizený stůl, jednou se to holt povedlo. Suku dostala šanci se vžít zpátky na svojí dobrodružnou cestu mezi domorodé lidi na malých ostrovech Vanuatu nedaleko Austrálie, kam si odskočila se podívat. Bylo zajímavé slyšet, jak tamní obyvatelé, co chodí skoro bez oblečení, cestují letadlem s mačetou v ruce a jezdí v obvyklém množství 15 lidí na auto.

Evža vyhlásila výsledky městské soutěže a začal krutý boj o čokoládu. Na ni měli nárok jenom správní lyžaři a kdo to nestihl do další šestky, po tabulce čokolády jenom slintal. A to se někteří dokonce dělili o svoje porce, těžce vybojované s palčáky na rukou.

Ještě jsem neviděl takové nadšení nad škrábáním brambor, jako předvedli naši strouhači, oškrabávači a při neuvěřitelných rychlostních rekordech až tekla krev. Tyčka jako první zahodila struhadlo a jala se uzdravovat svoje rány. Snad už je v pohodě. Brambory jsou v kuchyni a pouštíme se do výtvarné činnosti. Opravdu bramborový den pokračuje řezáním brambor a vytváření neuvěřitelných tvarů, obrázků plných vodových barviček a obtisků a vznikají překrásná přání do nového roku. Jednou z  nádherných věcí jsou kartičky, které jsme dostali od Linhi. Pět kartiček s nakresleným sluníčkem a malý formulářík pro koho je radostná kartička určená. Za úkol máme je věnovat někomu, kdo pro nás něco zajímavého udělá a chceme to ocenit. Nechápu proč, ale za odpoledne jsem dostal dvě. Díky.

Nezbývalo moc dlouho do oběda, když Kobliha přijel z nákupu a lezl rovnou do koupelny, kde se nestihl oholit. Dovedete si představit soutěž v holení? Hlavní aktéři – Iáček vs Kobliha, Myška byla hlavní rozhodčí.  „Co lepšího na silvestra než pořádná práce“ – heslo se proměnilo ve skutečnost a začala zábava s oblaky pilin, zlobivým dřevem a příjemným zpěvem. Potu tolik nebylo, Danny máchal velikánskou sekyrou a Jitka předváděla svoje karate. I když se to nezdálo, zasmáli jsme se pořádně a šlo to pěkně od ruky. Odměnou bylo příjemné teplo večer, praskající kamna a opravdová pohoda.

Po krasobruslařské desetiminutové vsuvce jsme na vyhlídnutý svah vyběhli tolikrát, kolik písmenek mělo naše slovo. Já měl Amazonku a bylo to opravdu náročný a přes zraněné partie našich těl jsme se dovlekli zase domů. Chudák Jitka, poslední pád, který jsem u ní viděl vypadal opravdu nebezpečně pro specifické části jejího těla. Říkala však, že je v pořádku a tak hra dopadla úspěšně. Vyhrál Varecha, protože dokázal vyběhnout pro trojnásobek písmenek než Iáček (ale výkon obou byl obdivuhodný). Během hry se setmělo a uchýlili jsme se do tepla naší klubovničky. Ohřáli se u čaje a začali jsme hodnotit naši děkovací nástěnku, i rohlíky a salám, pomazánka, cukroví prošlo testovacím procesem.

Bez násilí jsme hráli několik her s tématikou legrace a zase legrace – projeli jsme nádražím a pantomimou, viděli jsme několik goril a slyšeli něco málo důvěrných historek o našich blízkých. Iáček nám promítnul fotky z uplynulého půlroku, Koblihu to dojalo a já se mu ani nedivím. Vidět tolik tváří co přirostly k srdci a lidi, s kterými je legrace a žijeme ten společný život, třeba po úterních schůzkách.

Ze stolu zmizely spousty cukroví, rohlíků, salámu a dalších všemožných dobrot a dřív než jsme se nadáli, bylo pět minut do půlnoci. Každý dostal kelímek pro sektík a v kroužku jsme se přehoupli. Zátky pukly, bublinky tekly a začali jsme v kroužku obcházet každý každého a přát mu do nového roku. Spousta lidí využila této chvilky, aby se druzí dozvěděli, kým pro ně jsou. Ani nevím kdy mi někdo řekl takovou spoustu hezkých věcí a ještě k tomu o mně. Nevím kde to vzali...


Aiwa přinesl novu tradici mezi skrypťany a tak jsme se po dvou hodinách z kroužku s Krabambulí přesunuli k hraní Twisteru a vůbec – samé šílené věci to byly ten den. Utahaný jako kotě, jdu na kutě.

cmelak@korr.info

 

 

 

2014 © Jan Šebetovský