Logo Skrypty: Oranžově vyplněný a černě ohraničený kruh, v jehož horní části je černě nakreslen obrys knihy a v dolní čási nápis Skrypta, ve kterém je ypsilon nahrazeno symbolem jenu. Skrypta
vysokoškolský roverský kmen
Znak Junáka: V pozadí je modrý rojlístek, na němž dominuje oranžová lilie, která je uprostřed překryta bílým polem v němž je černá chodská hlava psa.

Simulace, první pomoc

11.10.2011 18:30

Je 1800. V Bažině a jejím okolí finišují přípravy na druhou říjnovou schůzku. Libor a jeho figuranti se pilně natírají krví, lámou si kosti, podřezávají žíly a podobně... vše samozřejmě jenom jako. Johny obchází budovu a velí, kde vyžínat trávu, sbíráme napadané klacky, záplatujeme podlahu, instalujeme kuchyňskou linku, vyklízíme harampádí z terasy. To už přichází většina účastníků hromadně ze zastávky.

„Udělejte řadu,“ káže Libor a hned jsme na střídačku rozdělení na jablka, melouny, pomeranče, jahody a citrony a podle vyvolání po těchto družstvech vybíháme dělat mošt ze svých druhů při klání o resuscitační masku. Sirka a pak i další se zápasením nezdržují a prostě popadají protivníky i s maskou a donášejí do cíle masku i s nimi. Po „kompotu“ už z obalu masky mnoho nezbývá.

Přesunujeme se ke sprchám pod venkovní světlo a po krátkých škatulatech kvízujeme o zdravotnický materiál. Dozvídáme se, co všechno se dá poškodit, zlomit – srdce nevyjímaje –, co všechno smíme a nesmíme probodnout, prošťouchnout, prostřelit a prorazit ve jménu záchrany života, leckdo poprvé slyšíme o insolacii, hypertermii, pneumotorax, prekordiálním úderu, AED, KPR a SDDV*, načež se odhodlaně vrháme na chrčící ležící.

Na všechny strany cáká krev, když ošetřujeme tepenná krvácení jako by to byly odřeniny, létají úlomky kostí, když zaškrcujeme otevřené zlomeniny, jeden zraněný zvrací, další umdlévá, třetí bezmocně mává krvácejícím pahýlem a ječí, čtvrtý se dusí ve stabilizované poloze.

„Někdo tu leží!“ – „Krvácí!“ – „Dýchá?“ – „Podejte mi světlo!“ – „Nedýchá, zakloňte hlavu!“ – „Resuscituuju!“ – „Obvaz! Má někdo obvaz?“ – „Dejte mi vodu... chci pít...“ – „Přineste někdo mokrý hadr!“ – „Ááá, on nemá ruku!“ – „Hoďte na ní něco, ať neprochladne.“ – „Počkej, takhle to vázat nemůžeš.“ – „Vždyť vykrvácí!“

Zásahy byly někdy trochu zmatené, ale všichni figuranti fyzicky přežili, jen Libor si odnesl pár pohmožděnin, když simuloval tak dlouho, až dostal nepřímou srdeční masáž. Zpátky nahoře mlsáme připravenou večeři a Libor pouští... ehm... instruktážní video k resuscitaci. Jak přiznává, je to zkrátka jedno z prvních videí, ke kterým se jako medik dostal... a je nám celkem jasné, že za jeho popularitu mohou spoře oděné instruktorky spíše než cokoliv jiného.

Zbytek večera trávíme tu i onde rozdělení do několika hloučků – úklidem, zpěvem, poslechem, pokecem, každý podle své nálady.

 

*SDDV = spoustě dalších důležitých věcí

 

2014 © Jan Šebetovský