Logo Skrypty: Oranžově vyplněný a černě ohraničený kruh, v jehož horní části je černě nakreslen obrys knihy a v dolní čási nápis Skrypta, ve kterém je ypsilon nahrazeno symbolem jenu. Skrypta
vysokoškolský roverský kmen
Znak Junáka: V pozadí je modrý rojlístek, na němž dominuje oranžová lilie, která je uprostřed překryta bílým polem v němž je černá chodská hlava psa.

Víkendova v Josefově

21.11.2014 18:00

Srazili jsme se na hlaváku. Bylo nás pět (vlastně čtyři). Martin s výběrem
z té hory jídla, které nakoupil pro fůru původně přihlášených lidí, jichž
se těsně před odjezdem zmocnil kopr, viróza, oslavy babiččiných narozenin
a jiné nepředvídatelné ale mocné důvody, proč účast odříct, jako vždy
evakuovaný Bohdan s placatkou třešňovice, Šeby s výbornými štramberskými
uchy, a já (Terka) s narychlo zakoupenými holínkami, které se dají
srulovat do roličky. Kecal se připojí posléze na místě.
Po cestě vlakem jsme si vyslechli, jak se zachraňují ohrožené ženy v Turecku.
Po příjezdu na místo jsme vyplenili místní samošku a koupili Kofolu a rum.
(Do kterého jsme se po celý zbytek výpravy museli dost nutit, byla zima a
rum byl taky pěkně studený, tak jsme ho aspoň potají přimíchávali Kecalovi
do Kofoly a bavili se jeho výrazem, když ji ochutnal. Limonádový Joe
hadra.) Pod Kecalovým vedením jsme dorazili do Ravelinu, kde jsme ve
stodole plné sena a vojenských lehátek a nosítek měli přenocovat. Stále
jsme měli lehkou převahu účastníků nad organizátory (3:2), takže program
probíhal pdle plánu. Martin s Kecalem si nás postavili do latě a po vzoru
C a K mocnářského vojska nás učili střílet ze špuntovek. Ozdobeni
nenápadným zeleným maskovacím světlem se ti dva rozběhli do útrob
Ravelinského podzemí, které jsme měli zmapovat a neumřít přitom. Oživovalo
se na povrchu zemském dotykem ovce či koně (Pouze Šeby toto pravidlo vzal
vážně a opravdu ta nebohá zvířata honil. Ale nedohonil.) Bitva to byla
epická, pobíhat cihlovými chodbami osvětlenými pouze svíčkou v lucerničcce
vyrobené z okapu byl nevšední zážitek, který mi kalilo pouze to, že mi
Kecal neuznal házení špuntů jako ruční granáty (moje zbraň totiž selhávala
tak ve 3/4 případů, v těch ostatních jsem se netrefila).
V hluboké noci vyčerpáni bitvou jsme se vypravili na obhlídku další části
podzemí, tentokrát lehce zatopeného a mimo Ravelin. Bohdan při své
evakuaci nepřibalil holinky (asi je na své nízké turistické boty fixovaný,
neboť se jich těžko vzdává ve prospěch jiné obuvi-například pohorek nebo
holinek), takže se po pár krocích vrátil. My ostatní jsme se vrátili tak
okolo jedné a přes spící Josefov, který svou pustotsí vypadá, jakoby ho
vojsko právě opustilo, jsme se vrátili do naší skoro-stáje. Polehali jsme
na lehátka a usnuli.

Ráno nás vzbudil poplach. Výbuch prachárny a neštěstí a tak. A hlavně
Kecal nás vzbudil a vysypal z lehátek. Venku ze spacáku byla zima jak
sviňa, vůbec se nám nechtělo ven. Mě osobně zvedla až Martinova poznámka,
že tu děti tam na té zemi prochladnou... Kecalovy děti nám totiž přišly
udělat maskovačku. Tak jsme je pozachraňovali (zatáčky v Ravelinském
podzemí rozhodně nejsou dělány na vytáčení se s raněným a nosítkami). Děti
si pak zebraly naše špuntovky a zabavily se na celé dopoledne. Pak Martin
potají určil dva sabotéry a my jsme se měli diskusí dostat k tomu, kdo to
vlastně je. Exemplárně jsme popravili všechny nevinné (za vydatné
asistence Kecalových dětí, které zřejmě mají po Kecalovi sklony k
fyzickému násilí zvláště po ránu) a tím sabotéři vyhráli. Po obědě jsme se
vydali odpracovat si nocleh a Kecal vzal děti domů.
Třídili jsme hromadu hliny a kostek na hlínu, kostky a ten ostatní bordel.
Nějaký pracant už tam pracoval. Nejdřív Šebymu ukazoval, jak pracovat
lopatou, aby se tolik nenadřel a když ho Šeby ujistil, že celý týden sedí
v kanceláři, tudíž mu nějaká námaha navíc přijde vhod, přestal do našeho
způsobu práce rýpat:
Pracant: "Za co tady jste?"
My:"Za nocleh. Ty to tu máš jako brigádu?"
Pracant: "Něco takového."
My: "A kolik ti platí?"
Pracant: "Nic..."
Teď jsme se pro změnu přestali ptát my. Pak jsme se dozvěděli, že Pracant
je na veřejně prospěšných pracech, aby nemusel zpátky do vězení a že tudíž
otázka "Za co tady jste" očekávala odpověď typu: "Udělal jsem benzínku"
než "Za nocleh".
KLuci se do toho dost opřeli a Bohdan si vzal za své životní poslání
"prokopat díru pro ještěrku". Nakonec se spokojil s tím, že námi vykopanou
dírou projelo kolečko a se setměním jsme to zabalili. Místní nám
poděkovali (prý jsme za ty 4 hodiny udělali víc práce než pracant za tři
dny) a my jsme se vydali směr nádr. Bohdan chtěl kafe, ale v místní
cukrárně mají jen zákusky. Tak jich pár natlačíme na stojáka a jdeme to
zkusit do hospody, kde nás čeká kulturní zážitek ve formě Green Lanterna
na širokoúhlé obrazovce (ač bez zvuku, dost jsme se bavili). Pak frčíme
vlakem do Hradce do klubovny a cestou nabíráme Kecala.
V klubovně kluci objevují vrtačku, která koulí očima, což je zabaví na
dost dlouho. Pak se nad knihou "Co umí Hasiči" rozčilují, že taková pěkná
leporela o programátorech nikdo nepíše. Kecal usíná, děti mu asi daly
zabrat. My hrajeme hru, kdy jednoho vždy pošleme za dveře, přestavíme
nábytek v místnosti a ten dotyčný se pak po slepu musí dostat k majáku,
který vydává zvuky vrtačkou s očima. Rozbili jsme u toho stůl. Snad ho
Šeby spraví. Na véču jsme sežrali špekáčky, které tam místní nechali.
(jinak by se to určitě zkazilo.)
Druhý den už nás čeká akorát úklid. Pak valíme dom.
Všem, kteří nejeli vzkazuju jedno velké kiš kiš, byla to sranda, zábava,
no zkrátka legrace.
Terka

2014 © Jan Šebetovský