Logo Skrypty: Oranžově vyplněný a černě ohraničený kruh, v jehož horní části je černě nakreslen obrys knihy a v dolní čási nápis Skrypta, ve kterém je ypsilon nahrazeno symbolem jenu. Skrypta
vysokoškolský roverský kmen
Znak Junáka: V pozadí je modrý rojlístek, na němž dominuje oranžová lilie, která je uprostřed překryta bílým polem v němž je černá chodská hlava psa.

Výlet do Českého krasu 28.10.2009

15.11.2009 18:40

 

Sešli jsme se na Hlavním nádraží, v hodinu tak brzkou, že to sem radši ani nebudu psát. Bylo se nás celkem 12, takže oproti některým předchozím akcím to bylo takové komornější. Ještě nám chyběla Jíťa, která psala, že přijde trošku později. Když už to začalo být napínavé, spojili jsme se s ní telefonicky a ona hrdě zahlásila, že je už na nádraží. Což jí ovšem nebylo moc platné, neb vlak se právě rozjel. Naštěstí za chvilku na to jel stejným směrem motorák.

 

Po příjezdu do Berouna nás Evža navnadila na lovení kešek, které jsou umístěné podél trasy. Protože lovit kešky tak, že člověk jen jde za šipkou z GPSky je nuda, Evža GPSku neměla. Měla místo ní své plánky. Ty byly, řekněme, legrační:-). První keška měla být umístěna někde u nádraží pod velkým kamenem. Ačkoli jsme obrátili každý velký kámen, který byl v dohledu, nic jsme nenašli. Počínali jsme si samozřejmě velice nenápadně a obezřetně, aby nikdo z náhodných kolemjdoucích nic nezpozoroval:-). Když dorazil motoráček s Jíťou, vydali jsme se na cestu.

 

Po chvíli Pája začal hrát dlouhodobou pochodovou hru „Rýpni si do Jíťi“. Nutno přiznat, že hra měla vcelku úspěch:-). Došli jsme k břidlicovému lomu a rozmýšleli, jak jít dál. Vedlo tam několik cest, mezi nimi jedna taková podezřelá. My se samozřejmě vydali po ní. Někdo pronesl větu, že cesta přece nemůže někde jen tak skončit. Už víme že může. Čekalo nás dobrodružné drápání se do břidlicového svahu. Odměnou nám byl výhled na Beroun, malebné to město.

 

Další naše kroky se ubíraly k Aksamitové bráně. Byla tam návštěvní kniha, kam jsme se anonymně zvěčnili za použití všech možných i nemožných zájmen. Kousek odtud měla být další keška. Protože Evžiny plánky byly vypracovány s přesností plus mínus půl kilometru, hledání nám nějakou tu chvíli zabralo. Ale výsledek se dostavil, keška byla nalezena a Jíťa ji obohatila o geominci přivezenou z Kanady. Pak jsme se pokochali výhledem z Jelínkova mostu a pokračovali dál do Koněpruských jeskyní. Tam jsme se hned na pokladně vyptávali, zda dostaneme exkluzivní skryptí průvodkyni Aničku, ale neuspěli jsme, nebyla tam. Museli jsme se proto spokojit pouze se standardní, běžně používanou průvodkyní. Před vstupem do jeskyně jsme ještě stihli odlovit další kešku. Jeskyně byly parádní, viděli jsme krásně zdobené krápníkové útvary, kosti zvířat uvíznuvších v jeskyni i tajnou pěnězokazeckou dílnu. Trošku problém byl v tom, že tam byla tma, což v kombinaci s brzkým vstávaním způsobilo, že jsem většinu času prozíval.

 

Vylezli jsme na denní světlo, něco pojedli a zvolna se vydali do Srbska. Tam byla naším cílem další keška. Tentokráte speciální „doplav si pro mě“ keška. Byla přichycená magnetem na pilíři mostu. Protože bylo přeci jen trochu chladno na koupání a vzhledem k čistotě vody čtyři z pěti dermatologů doporučili vyhnout se přímému kontaktu, dumali jsme, jak se ke kešce dostat. Rozsekl to Win´gu, který naprosto samozřejmě utrousil, že má v batohu lano a sedák. Takže se tam spustil, kešku našel a místním obyvatelům tak poskytl nevšední podívanou. Protože času bylo příliš málo na to, abychom stihli dojít na Svatého Jana pod skalou, ale zase příliš mnoho, než abychom už jeli zpátky, zastavili jsme se v místním hostinci. Vnitřní prostory poněkud připomínaly večerníček Rákosníčka, protože tam byla mlha hustá tak, že by se dala krájet. Proto jsme radši zvolili venkovní posezení. Přestože ta knajpa měla do Michelinských hvězdiček daleko, a že jim pořád vypadávala elektrika, jsme se tam celkem dobře nadlábli.

 

Když přišel čas, došli jsme na zastávku a čekali na vlak. Čekání nám ukrátil jeden manželský pár, který nám názorně ukázal, že podchody jsou k ničemu a kočárek i s dítětem uvnitř se dá krásně přenést přes koleje i chviličku před příjezdem vlaku. Fakt adepti na cenu rodiče roku. Pak už dorazil náš vlak a my se vydali směr Praha, konkrétně směr Zelená, kde se konala Hawai party. Akcička byla perfektní, Evži patří velký dík za zorganizování a těším se na další akce tohoto druhu.

Bohy

 

2014 © Jan Šebetovský